Všechna zásadním způsobem ovlivňují kvalitu našich životů a způsobují opět onu „blbou“ náladu ve společnosti, o které mluvil Václav Havel.

Pod tíhou každodenních provozních těžkostí se bohužel zapomíná na RODINU, která přestává být vnímána jako samozřejmá, nenahraditelná a základní stavební jednotka společnosti. A přesto, nebo právě proto:  Není fungující společnosti bez fungujících a dostatečně silných rodin. Možná se to někomu bude jevit jako stokrát opakovaná banalita - není tomu tak.

Když něco důležitého přestává fungovat, tak se o tom musí mluvit a psát. Vyrůstal jsem jako dítě v rodině pěti dětí: tři bratři a dvě sestry. Měli jsme více než 20 sestřenic a bratranců. V této skupině se formoval můj náhled na život, na práci, na schopnost vycházet druhým vstříc a domluvit se mezi sebou.