Zdravotnictví je mi blízké hned ze dvou směrů. Jednak jsem nevidomý a zabývám se politikou osob se zdravotním postižením a pro nás handicapované jsou zejména ty jemné nuance, které většinovou populaci moc nezajímají, nesmírně důležité (vzpomeňme třeba na neustálé osekávání hrazení léků a léčebných prostředků zdravotními pojišťovnami). Ten druhý důvod je elektronizace zdravotnictví, protože se dlouhodobě na národní i mezinárodní úrovni věnuji ICT technologiím a e-governmentu. A s hrůzou sleduji, jak amatérismus dehonestuje rozumné snahy o elektronizaci zdravotnictví u nás.

Hned na začátek mi dovolte připomenout, že elektronizace zdravotnictví není jen shromažďování a předávání zdravotnické a anamnestické dokumentace pacientů - ať už to nazýváme zdravotními knížkami, či jinak. Jde o komplexní možnost zlepšit zdravotnictví pomocí rozumně nasazovaných technologií. Nejspíše všichni znáte pokusy o elektronické zdravotní knížky jako IZIP, PDIS apod. Ovšem elektronizace zdravotnictví zahrnuje i takové obory jako primární a analytickou telemedicínu apod. Do elektronizace zdravotnictví patří jak informační systém pro výměnu informací o akutním stavu mezi záchrankou a nemocnicí (třeba v Kraji Vysočina), tak i komplexní systémy v nemocnicích, či sběr dat o aktuálním stavu pacienta (projekty telemedicíny, třeba evropský SPES apod.).