„Přilehlá zahrada i samotný objekt vily a její obytný prostor patří neodmyslitelně k sobě, geniální Mies van der Rohe vytvořil a podtrhl ve svém návrhu jejich dokonalou symbiózu, kterou se při revitalizaci úspěšně podařilo obnovit,“ uvedl primátor města Brna Roman Onderka.

Obnova zahrady u vily Tugendhat

Památková obnova zahrady byla dokončena v první polovině listopadu 2011. Navazovala na výkopové práce prováděné v souvislosti s rekonstrukcí kanalizace. V úvodní fázi byly odstraněny nevhodné dřeviny, které byly vysazeny v roce 1985 a neodpovídaly původnímu sortimentu z roku 1930. Předmětem obnovy byla úprava profilu terénu, obnovení původní parkové cestní sítě a vyzdění opěrných zídek dvoustupňového alpinária. Následně bylo provedeno odborné ošetření dřevin. Veškeré práce byly prováděny špičkovými specialisty a vycházely z precizně zpracovaného projektu obnovy zahrady (doplněného nezbytnými průzkumy a rozbory).

Projekt byl vyhotoven na základě archivních materiálů a fotografií z období, kdy v domě žila rodina Tugendhatových (1930–1938). Byly přesně identifikovány všechny typy interiérové a exteriérové zeleně. Dožilé dřeviny byly nahrazeny novými, již vzrostlými stromy (5 kusů). Součástí dodávky byla i mobilní zeleň, která bude umístěna na terasách a při vstupu do vily. Nezapomnělo se ani na popínavé rostliny, které v budoucnu pokryjí východní a jižní fasádu.
V zahradě byly konkrétně vysazeny dvě smuteční vrby, dva kaštany a jerlín, pod nímž (jak ukazují historické fotografie) probíhaly první diskuse o rozdělení Československa mezi tehdejšími premiéry Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem. Travnatý pás před vilou byl osazen, opět dle historického kontextu, vzrostlými akáty. Modernizaci zahrady završila instalace zavlažovacího zařízení a travního koberce. Stejná metoda (analýza rostlin a nahrazení identickým sortimentem) byla využita i při rehabilitaci zimní zahrady.

O historii zahrady

Na návrhu zahrady spolupracovala s Miesem van der Rohe, architektem vily Tugendhat, brněnská architektka Markéta Roderová-Müllerová. Velkou část zahrady tvořila zatravněná louka s využitím několika stávajících solitérních stromů a základní cestní síť, vytyčená na pozemku již v 19. století. Mies měl v oblibě velké travnaté plochy s ojedinělými porosty v duchu tzv. zdůrazněné prázdnoty.

Nejnovější průzkumy zahrady pozoruhodně interpretují propojení domu a jeho přírodního rámce ve třech základních momentech. Určující je vztah domu k panoramatu města s jednotlivými pohledy a průhledy na stavební dominanty. Dalším aspektem je použití rostlin na fasádách domu, patrné na Miesových skicách a na rodinných fotografiích pořízených Fritzem Tugendhatem. Optické „zmizení“ hmoty domu v zeleni umocňuje při pohledu z vnějšku dokonalé propojení interiéru s exteriérem. Nakonec je to vlastní uspořádání zahrady s kompozičními vazbami na hlavní obytný prostor vily, zřejmé např. v přímé návaznosti jídelny na letní posezení pod smuteční vrbou.