Před zahájením prací bylo nutné prostudovat hlavně archivní materiály, ale i vyzpovídat pamětníky a dlouholeté zaměstnance podniku. Následně přišlo na řadu shánění dílů, které jsou u vozů K2 typické, ale už se běžně nepoužívají. „Jednalo se třeba o svítilny, povrchové materiály v interiéru, sedadla, prvky kabiny řidiče nebo vnější oplechování. To je provedeno přinýtovanými vlnitými plechy, aby bylo dosaženo co největšího odlehčení tramvaje,“ vysvětlil Jiří Černý z technického odboru DPMB.
Některé díly bylo potřeba koupit, jiné vyrobit, některé se našly přímo v DPMB. Dokonce se měnilo, a to s jinými dopravními podniky, třeba bratislavským a pražským.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.


