Historie budovy: 1918 – 2018
Každá doba má osobnosti, které, ať v názorech na život, společnost, ale i na smrt, přinášejí nové myšlenky. Teprve s odstupem času si plně uvědomujeme sílu pokrokové myšlenky a odvahu těch, kteří za ně bojovali, zvláště když se týkaly oblasti tak citlivé, jako je pohřbívání.
Onou novou ideou, která se v Evropě objevila ve druhé polovině 19. století bylo pohřbívání žehem. K nám se dostala z Itálie přes sousední Německo. Propagátorem žehu na našem území byl spolek přátel žehu "Die Flamme". Státní úřady v Rakousku-Uhersku, kde měla velký vliv katolická církev, nebyly tomuto způsobu pohřbu nakloněny a až do jeho rozpadu nebyl žeh legislativně schválen. Proto byli zemřelí z řad propagátorů kremace z Rakousko-Uherska zpopelňováni v Německu, konkrétně v žitavském a drážďanském krematoriu.
Mezi významné liberecké osobnosti prosazující myšlenku zpopelňování patřili zejména MUDr. Václav Šamánek st. a jeho švagr MUDr. Franz Bayer, který byl v letech 1893 - 1929 libereckým purkmistrem. Ten z místa svého úřadu (město Liberec tvořilo od r. 1850 zvláštní politický okres se statutem purkmistra na úrovni okresního hejtmana) prosadil v r. 1912 vydání stavebního povolení na stavbu krematoria na území města Liberce.
Tomu předcházel soudní spor u Nejvyššího soudu v Praze, jehož rozhodnutí znělo - krematorium se může postavit, ale zpopelňování není možné. Místo pro umístění bylo vybráno na tzv. Mostrančním vrchu za libereckou Střelnicí (mimo jiné se dokonce uvažovalo o jeho umístění na Ještědském hřebeni). Základní kámen byl položen 4. května 1915. Stavba podle projektu drážďanského architekta Rudolfa Bitzana byla libereckou firmou Gustav Sacher a synové dokončena v r. 1916. Téhož roku ve dnech 3. a 4. listopadu byla zkušebně zpopelněna dvě mrtvá zvířecí těla. Slavnostní otevření pak proběhlo 23. srpna 1917 za znění tónů předehry k opeře Richarda Wagnera Parsifal.
Parková architektura Karla Kerla
Přes kritickou situaci v řadách obyvatel ve válečných letech, zejména vlivem podvýživy a šířící se epidemii španělské chřipky a značného množství úmrtí na nakažlivé choroby v zajateckém táboře na ploše dnešního letiště, zůstaly žádosti magistrátu o povolení k provozu krematoria bez kladné odezvy.
Když se koncem října roku 1918 rakousko-uherská monarchie rozpadla, využili toho zastánci pohřbu žehem k provedení první kremace. Prvním zpopelněným byl dne 31. 10. 1918 liberecký měšťan Robert Jahn. Do konce roku pak bylo zpopelněno dalších 82 zemřelých. Ve dvacátých a třicátých letech se počet zpopelněných pohyboval mezi 500 až 600 ročně. Většina zpopelněných pocházela z Liberce a okolí. Urny byly ukládány zpočátku na libereckém ústředním hřbitově v Ruprechticích a na hřbitovech na předměstích a posléze v letech 1920/21 na nově zřízeném urnovém háji, jehož nápaditou parkovou architekturu navrhl architekt Karl Kerl. Původní Kerlova úprava urnového háje brzy kapacitně nedostačovala, a proto bylo přistoupeno v r. 1923 k jeho rozšíření.
Svou smutnou historii psalo krematorium i v letech, kdy byl těžce zkoušen celý národ. V období nacistické okupace zde byli zpopelněni studenti popravení po nepokojích 17. listopadu 1939, zemřelí vězni z koncentračního tábora v Rychnově u Jablonce nad Nisou i popravené oběti libereckého gestapa. Rovněž dvě velké tryzny občanů zastřelených v prvních dnech srpnové okupace v roce 1968, na jedné z nichž mimo jiné promluvil náš bývalý prezident Václav Havel a herec Jan Tříska, jsou zapsány výrazným písmem do novodobých dějin našeho města.
Secesní budova je chráněnou kulturní památkou
Původní vzhled krematoria byl zachován až do roku 1973, kdy byla provedena rozsáhlá přístavba, v níž byla umístěna nová chladírna, provedeno zasklení podloubí obou křídel historické budovy a upravena obřadní síň, vše podle návrhu Ing. arch. Poříze. Sérii proměn prošel v sedmdesátých a osmdesátých létech i urnový háj, a to v duchu narůstajícího počtu žehů a potřebě ukládat zpopelněné ostatky na pohřebišti.
Poslední změnu, podle projektu zpracovaného Ing. arch. Janatou, prodělala budova v roce 1994, a to v podobě přístavby, do níž byla umístěna nejmodernější technologie francouzské firmy FDI Paris, adaptovány prostory pro manipulaci se zemřelými, v přední části pravé strany podloubí otevřena prodejna květin a pohřebního zboží.
Secesní budova krematoria, která je státní chráněnou kulturní památkou, skrývá i ve vnitřních prostorách řadu pozoruhodných uměleckých výtvorů, jako jsou interiér obřadní síně, okenní vitráže, či malá kašna v přístupovém prostoru k obřadní síni. Jedna z dominant města Liberce je tak důstojným stánkem posledního rozloučení se zemřelými z Liberce a okolních částí našeho regionu a zcela naplňuje svou funkci v každodenním rytmu naší společnosti, tak jak tomu bylo po celou dobu devadesátiletého provozu krematoria, za kterou bylo od jejího počátku do konce března 2012 zpopelněno 179 757 zemřelých.
Časové vstupenky si zarezervujte ZDE. V sobotu 27. října vás tak ve třech časech čeká zajímavý zážitek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
