Kouzlo historie Vladislav Jindra objevil díky otci Bohumírovi, který byl archivářem a zakladatelem někdejšího okresního archivu v Novém Boru. Jako studenta ho zajímaly staré věci, chodil pomáhat do archivu v českolipské Žižkově ulici. Ve volných chvílích tam rovnal ročníky časopisů a kompletoval je. Byl u toho, když se zakládalo muzeum v Boru. Sbírky ležely v hospodě ve sklepení, odkud je společně s kolegou Holým zachránili.

Jen díky Vladislavu Jindrovi dnes zná sklářské město svoji historii. Do konce 2. světového války totiž město nemělo jedinou kroniku, všechny záznamy zmizely. Tehdy se ujal role kronikáře a následujících 34 let poctivě mapoval historii města, docházel do archivu a neúnavně studoval staré prameny z období před rokem 1945. Ty se staly základem pro třídílnou historickou publikaci Dějiny Nového Boru, podrobně mapující dějiny města od jeho založení až do roku 1945. Toto jedinečné dílo vycházelo v 90. letech 20. století na pokračování jako příloha Novoborského měsíčníku. Nejenže v něm precizně zachytil historii města a vyzdvihl fenomén skla, ale hlavně nic z dějin neskrýval. Odhalil místa světlá i tmavá, veselá i ponurá. Jeho umění přiznat si a přihlásit se s plným vědomím k tomu dobrému i špatnému učinilo z Nového Boru dospělé město, srovnatelné s těmi, která mají mnohem delší historii.

Svojí dlouholetou činností a publikací knih o Novoborsku významně přispěl k duchovnímu a společenskému rozvoji města. Svými knihami, ale i přednáškami nebo výstavami historických fotografií vzbudil v řadě obyvatel zájem o město, kde žijí. Naučil je být na něj pyšní.