V letech 1959 až 1969 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu ve Šternberku. Po srpnové invazi v roce 1968 otevřeně kritizoval vývoj poměrů, nesouhlasil s okupací a navíc se pokusil na čas zůstat v Rakousku, ačkoliv se nakonec na naléhání matky vrátil do Olomouce. Kvůli všem těmto skutečnostem byl v letech 1969 až 1970 dehonestován a vyhozen ze zaměstnání a následně se živil jako dělník na pile, noční hlídač a železniční zaměstnanec.
V roce 1977 podepsal Chartu 77. Na svoji tehdejší angažovanost zpětně pohlížel jako na samozřejmost a odmítal ji vnímat jako hrdinství. V době společenských změn v listopadu 1989 se stal v rámci Olomouce nejvýznamnějším představitelem a mluvčím Občanského fóra. Bylo zcela přirozené, že byl následně zvolen novým primátorem města. Do roku 1992 byl také poslancem České národní rady. Ve srovnání s lety normalizace byl v této době pohlcen politickou a veřejnou činností a někdy s nostalgií vzpomínal na doby, kdy se mohl v klidu věnovat četbě a samovzdělávání.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: olomouc.cz