Kmeny stromů jsou častým biotopem celé řady druhů lišejníků, což jsou tzv. „lichenizované houby“. Proces lichenizace zahrnuje určité těsné soužití řasy s houbou.
Pokud by se potvrdilo, že sklad ve Vrběticích vyhodili do vzduchu Rusové, byl by to pro vás akt státního terorismu?Anketa
Někdy se mluví o symbióze, ta ale, stejně jako demokracie, v čisté formě nikdy neexistuje. V daném vztahu vždy spíše jeden ze symbiontů toho druhého zneužívá a v tomto případě je to stejné – houba těží ze schopnosti řasy získávat energii pomocí fotosyntézy, poskytuje jí sice životní prostor, ale neumožní jí vlastní existenci mimo své tělo. Populace řasy je omezena na potřebu houby a představuje její energetickou jednotku.
Lišejníky jsou organismy uzpůsobené k životu v extrémních periferních podmínkách, kde příliš dalších rostlinných skupin nežije. Jejich specialitou je nulové vytěžování živin ze substrátů, na nichž se uchycují a 100% závislost na živinách a vodě z atmosféry a deště. Z toho tedy vyplývá, že lišejníky obsazený strom není jejich přítomností ohrožen. Určité riziko vyvstává pouze v případě, že strom přijde o významnou část obvodových větví a není schopen obnovit činnost adventivních pupenů, které jsou izolovány pod příkrovem lišejníků, to je ale hlavně nebezpečí u mladých stromů, které mají na vnitřních větvích dostatek světla, starší již, vlivem stínu uvnitř koruny, tolik lišejníků nehostí.
Co lze obecně konstatovat, je, že přítomnost lišejníků ve větší či menší míře signalizuje čisté prostředí. Lišejník je nejzranitelnější přes své houbové tělo – houby jsou velmi citlivé na přítomnost síry, které je ve formě oxidů vedlejším produktem spalování fosilních paliv. Skutečnost, že se v dané lokalitě lišejníkům daří, svědčí právě o absenci nebo nízké koncentraci zplodin v ovzduší a v podobě kyselých dešťů. V celém Ostrově, včetně parku, se nachází opravdu velké množství druhů lišejníků, a to i velmi vzácných. V parku lze vidět několik druhů vláknitých provazovek (Usnea). Nalezeno bylo i několik jedinců na zemi rostoucí pukléřky islandské, nebo dutohlávek, v trávnících se často objevují hávnatky. Pak tu je konečně velká skupina lišejníků, které rostou na kůře, kamenech nebo zdech. Na stromech je nejčastějším druhem terčovník zední (který je nejodolnější z hlediska života v městském prostředí, což je dáno hlavně vysokým podílem řasy – proto je tento druh výrazně žlutozelený), častá je i šedě zbarvená strupatka (opět více druhů). Na stromech roste i terčovka bublinatá, která tvoří zřasené chomáče a velmi vzácně se na starých zdech (např. na mostě přes Bytřici u kláštěra) objevuje i mapovník zeměpisný.
Všechny druhy lišejníků v Ostrově jsou tedy téměř absolutně neškodné pro stromy a zdivo, představují zajímavou sbírku nenápadných organismů a mají velmi slibnou bioindikační hodnotu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
