Zuzana Růžičková byla židovského původu. V lednu roku 1942, bylo jí patnáct let a studovala na gymnáziu, byla deportována do Terezína, později do Osvětimi. Ona i její maminka koncentrační tábory přežily. V Terezíně se Zuzana Růžičková seznámila s hudebníky, mimo jiné s klavíristou Gideonem Kleinem (1919–1954), který ji vyučoval hudební harmonii.

Vzpomínku Zuzany Růžičkové na to, jaké bylo se po těchto strašných zážitcích vrátit do Plzně, si lidé mohou přečíst na výstavě Čas nezapomnění v mázhauzu plzeňské radnice. Výstava připomíná 80. výročí transportů plzeňských Židů do Terezína. Vzpomínka Zuzany Růžičkové přibližuje, jak spolu s maminkou po návratu zjistily, že v jejich bytě žijí jiní lidé, kteří je ani nepozvali dál, a ony musely první noc po návratu strávit v noclehárně.

Už v září roku 1945 nastoupila Zuzana Růžičková ke studiu na plzeňskou hudební školu. V roce 1947 vystoupila na akreditačním koncertě, kterým se tato škola ucházela o status konzervatoře. Na budově v Kopeckého sadech, kde Zuzana Růžičková studovala a kde je dnes sídlo Konzervatoře Plzeň, je umístěna pamětní deska, která její studium v letech 1945–1947 připomíná. Autorem desky je klatovský sochař Václav Fiala.