Stále však zůstává integrální součástí komunitního centra. Jak potvrzuje JUDr. Petr Lachnit, radní Prahy 5, který soustavně sleduje činnost galerie i výstavní plán: „Galerie Prádelna tvoří neoddělitelnou součást samotné koncepce komunitního centra coby prostoru pro komunitně kulturní činnost v nejširším slova smyslu. Nejedná se tedy o klasické výstavní zařízení, ale živý komunikační prostor, kde se potkávají lidé s umělci, dochází zde k přirozenému propojování a poznávání. Principem umění je přece vejít do kontaktu s dílem, potažmo jeho tvůrcem, a to je možné, když se procházíte krajinami jeho „světů“ vybaveni vlastními příběhy a zkušenostmi, které sdílíte. De facto je toto i základním principem moderní komunitní práce, což snad nejlépe potvrzuje smysluplnost tohoto spojení.“
V měsíci květnu mají návštěvníci komunitního centra příležitost zhlédnout dokonce dvě velmi zajímavé výstavy. První, již mohou navštívít až do 21. května 2017, má název Revertimini (v češtině by se to dalo uvést jako "Ukaž mi záda"). Katalánský fotograf Jordi Plana Pey se ve své tvorbě zabývá kombinováním klasických fotografií a audiovizuálních instalací. Výstava Revertimini je poctou katalánskému středověkému učenci Ramónu Llullovi, který se ve svých dílech zabýval otázkami náboženství a poznání. Vystavené fotografie zobrazují, jak se současná konzumní společnost obrací zády k Llullovým myšlenkám, ale zároveň mohou být interpretovány jako jistá forma rozjímání. Fotografie doprovází 365 aforismů z Llullovy Knihy o Příteli a Miláčku, která se zabývá vztahem mezi věřícím člověkem, bohem a poutem, které je spojuje – láskou. Počet aforismů odpovídá počtu dnů v roce a vystihuje tak Llullovu představu každodenního rozjímání. Výstavu pořádá Česko-katalánský spolek ve spolupráci se Zahraničním zastoupením katalánské regionální vlády ve Vídni.
Druhou je výstava „Viděno NIKONEM“, na které návštěvníkům představí svůj fotografický pohled na svět Josef Endal. Autor dle svých slov poprvé držel fotoaparát v ruce v osmi letech, v roce 1974 se náhodně setkal se známým fotografem Oldřichem Karáskem, který se stal jeho prvním a zároveň posledním mentorem, co se fotografií týká. Po několika letech tápání, jak říká, se k fotografii vrátil až někdy kolem roku 2000, tentokrát už s digitální technikou a intenzivněji se fotografii věnuje posledních osm let. Má rád fotografii živou a nestrojenou a preferuje na ní současnost. Sám se za fotografa nepovažuje, tvrdí, že je spíš fanda pokud možno dobře udělané fotografie. Ostatně to mohou všichni zájemci posoudit na vernisáži, která se koná 23. května 2017.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
