Komunikace je textová a hlavně obrazová. Jak tvrdí sám autor, důležité jsou myšlenky Bosmansovy, tj. zvětšené písmo v úvodu každého panelu. Jeho vlastní texty tužkou na žluté A4, reakce na slova Bosmanse, prý ani číst nemusíte, ale pochopitelně můžete.
O svém „společenství“ s Bosmansem Hojný říká: „Phil byl jedním z prvních, kdo začal moje já vobracet a kormidlovat do onoho lepšího bytí, kdy já ztrácí tak pronikavou chtivost uplatnění. Měl jsem takřka „rozkaz“ od vedení redakce, abych ze své dovolené přivezl dvoustranu, kaleidoskop z Dobrše, poutního místa v Předšumaví. Pronajal jsem si jakýsi vejminek v Malenicích, kde je pochován architekt Josef Zítek (fakt příbuzný). Nebyl jsem v obci poprvé, v dobách „Ahojových“ jsme tady prožili krásné dovolené s dětmi. Tentokrát bylo již září a navíc studené a deštivé, nosil jsem pláštěnku jako ochranu proti chladu. Večery ve vejminku byly na drkotání zubama a abych se „zahřál“, četl jsem Tvou útlou knížečku a přemýšlel nad radami a „směrovkami“ kudy a jak dál. Nasával jsem z ní jiný příklon k životu. Bohužel ani dnes nemiluji „lyd“ tak, jaks to uměl Ty, ale o to více miluju přírodu - neboli Boha ve věcech – jak říkal chudák G. Bruno, upálený. Teď se mi zdá, že přišel na svět samotný Pámbů v rouše Františkově, aby nejen vylepšil svou církev a vyvedl ji z ghetta, ale aby ukázal světu, kudy vede cesta dál ...“
Ladislav Hojný vystudoval v letech 1963 - 1969 užitou a propagační grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesorů Josefa Nováka a Antonína Strnadela. V letech 1969 - 1989 působil jako grafik v redakci časopisu Ahoj na sobotu, poté pracoval v různých periodikách a od roku 1993 do roku 2004 byl grafikem v redakci časopisu Ministerstva vnitra ČR Veřejná správa a současně kreslil drobné satirické kresby pro českou mutaci pánského časopisu Playboy. Získal zvláštní cenu v soutěži ČSN za grafickou úpravu časopisů, byl odměněn za ilustrace, za grafické listy (k 100. výročí ND), publikován v knížce Současná česká typografie.Od roku 2003 kreslí a píše Výlety do malých a nejmenších obcí Středočeského kraje, jimiž dokumentuje mizející venkov. Sám sebe nyní označuje cimrmanovským přídomkem „chodící… kreslící… píšící…“ nebo zkratkou v.v.v.v., tedy vlastivědný vycházkář ve výslužbě. Ohlasy jeho výstav napovídají, že zvolil vděčnou symbiózu poučení a humoru. Říká, že jeho 8 penzijních programů převyšuje někdejší radosti z grafik a ilustrací. Své kresby prý může ve své garsonce štosovat do aleluja a tak pokud to půjde, kreslit prostě nepřestane.
„Výstava svérázného malíře, grafika a ilustrátora Ladislava Hojného je inspirativním počinem nejen z hlediska výtvarného, nýbrž také díky samotnému tématu, které je dnes aktuální snad více nežli jindy. Z četby Phila Bosmanse si vybavuji především pasáže vystihující tu nejzásadnější podstatu lidské existence – hovoří se o kvalitě potravy, životního prostředí a zboží všeho druhu, ve skutečnosti však jde v tomto životě o kvalitu člověka. Jejím měřítkem je kultura srdce – nic jiného. Člověk zůstane sám a opuštěný, nenajde-li nikde lásku a lidskou srdečnost. Proto potřebujeme víc než kdy jindy obrat, novou kulturu, kulturu srdce – tyto Bosmansovy myšlenky mne oslovují jako člověka i jako radního pro sociální oblast, které se významně dotýkají“, přemýšlí JUDr. Petr Lachnit, radní MČ Praha 5, který nad výstavou převzal záštitu.
Výstava tohoto zajímavého duelu Bosman / Hojný má potenciál stát se putovní, Komunitní centrum Prádelna je její třetí instance. Do prostoru galerie byla výstava o nějaký ten panel ošizena, ale vzhledem k myšlenkové síle Phila Bosmanse to není vůbec důležité.
Psali jsme:
autor: PV
