„Zde odpočívá český vlastenec Otto Mareš, který své celé 50ti letou prací získané jmění věnoval národu, kterému za všech životních okolností s hrdostí a nezlomnou věrností náležel…“ Tento nápis je na čestném hrobě prostějovského rodáka, plukovníka, dělostřelectva, vojenského odborného spisovatele, vlastence a dobrodince města Otto Mareše (1843–1916). Zemřel 20. 11. 1916 v dolnorakouském Marbachu. Jeho ostatky byly 24. 4. 1917 převezeny do Prostějova a pohřbeny v čestném hrobě. Prošel nelehkým osudem sirotka po vojenském gážistovi, výchovou v tzv. štiftě na Tetíně, absolvováním vojenských škol a dráhou rakouského důstojníka, pod jehož uniformou tlouklo české srdce. Své jmění odkázal městu Prostějovu. Ve své závěti stanovil, aby z výnosů nadace byli podporováni chudí a potřební příslušníci českého národa a české spolky našeho města.

Připomeňme si ještě jedno výročí celostátní. 21. listopadu uplyne sto let od úmrtí císaře Františka Josefa I. (1830–1916). Státník vládnoucí 68 let, milovník vojenství, vášnivý lovec, nikdy nekorunovaný český král i člověk poznamenaný řadou osobních tragédií. Bezpochyby je třeba ocenit objektivní pohled naší historické vědy na jeho osobnost i chápání jeho činů v kontextu doby, tedy tak, jak se o to již před sto lety pokusil historik Josef Pekař. Je třeba si uvědomit, že kolébkou našich demokratických a parlamentních zkušeností byla právě rakousko-uherská říše doby Františka Josefa I. Připomeňme si i některé jeho návštěvy v Prostějově. Například 1. 10. 1844, kdy jako arcivévoda navštívil dragounský pluk č. 5 v Prostějově, 14. 10. 1848 při přesunu císařského dvora do Olomouce, květnové císařské vojenské manévry u Nemilan a Olomouce v roce 1851, 17. 7. 1853 návštěvu Prostějova v souvislosti s návštěvou korunních zemí před jednáním s carem Mikulášem I. v Olomouci či návštěvu 20. 10. 1866 po prohrané prusko-rakouské válce.