Před třemi roky, když se zejména mediálně dostala do veřejnosti causa Davida Ratha a politici napříč sněmovnou a politickým spektrem se předháněli v tom, jak se vymanit byť jen z potenciálního „společenství“ s ním, nyní jakoby „ticho po pověstné pěšině“. Zajímavé byly možná tance části poslanců zvolených nalevo – ČSSD a KSČM, která mimochodem v té době začala spoluvládnout na úrovni Středočeského kraje v době, kdy byl právě Rath hejtmanem. Poněkud zmatečný projev zástupkyně KSČM dával tušit, že causa má a bude mít velmi zajímavé konsekvence. A raději s ní dál od sněmovních vrat.

Na celou causu je přesto možné nahlížet v několika rovinách – trestně právní, která minulý týden „doběhla“ závěrečnou Rathovou řečí překonávající svou délkou 11 hodin „castrovské“ projevy, a nyní se čeká na rozsudek, který má být vynesen 23. 7. 2015.

Usuzovat či snad přímo soudit, zda „Od počátku je kauza politizována. Od počátku se ke kauze vyjadřují, aniž by alespoň okrajově hleděli na existenci presumpce neviny, i politici.“[1], jak ale činí také např. bývalý Rathův kolega a ex-premiér J. Paroubek a za jehož vlády byl Rath nakonec přeci jen ministrem zdravotnictví, není argumentem, který by zřejmě soudní verdikt nějak výrazně ovlivnil. Těžko totiž toto spíše zobecňující klišé nepoužít, pokud jde o osobu takto veřejně a politicky exponovanou, jakou D. Rath byl a do jisté míry je.

Ponechme soudu jeho kompetence v celé věci rozhodnout a nezpochybňujme vcelku o nic méně „zpolitizovaně“ jeho pozici v celé věci. Bude jistě na Rathových obhájcích, zda se proti rozsudku odvolají a budou vneseny do causy např. nové důkazy pro příp. obrat a opětovné šetření atd. Prozatímní Rathovo osočování konání orgánů činných v trestním řízení či žalobců však k tomu zřejmě nestačí.

Další úrovní celé věci je zmiňovaná politická rovina. To jistě není totéž, co „zpolitizování“ Rathovy causy. Rath coby lékař vstoupil do politiky nejprve za ODS, poté za SD – LSNS (Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální), aby nakonec na 6 let zakotvil v řadách ČSSD, z níž také v roce 2012 odešel. Jeho „profitová politika“ zřejmě přinesla ovoce a právě v ČSSD učinil poměrně významnou politickou kariéru coby poslanec, ministr zdravotnictví a hejtman.