Majitelé valečské kavárny a muzea, kteří vybudovali také tamní komunitní centrum Roháček, mají zavřenou provozovnu. Ve městě ale manželé Machovi provozují také Poštu Partner. Ta funguje, ale už od března do ní byl vstup povolen jen v roušce. Eva Machová se sestrou proto rozjeli jejich šití, za pomoci řady dobrovolníků, aby mohli nabídnout roušky všem, kdo je nemají.
Roušky od města dostali totiž například senioři až v tomto týdnu, konkrétně 20. dubna. „Kdybych neuměla šít, tak bych neochránila ani manžela,“ okomentovala to smutně Eva Machová. A tak šijí dál. Na sociální síti jednou za čas ukazují, kam se posunuli.
Tento týden sklidily aplaus roušky s motivem úst a srdcí. Už jsou rozebrané.
Eva Machová zdůrazňuje, že je mnoho dalších lidí, díky kterým vůbec mohou pokračovat. „Dostali jsme řadu materiálu. Nebýt například starosty Petra Kvasničky z Verušiček (toho jsme zmiňovali již v březnovém článku. Pozn. red.), tak jsme po prvním týdnu nešili, protože naše gumičky došly hned, vlastní zásoby další týden… Dále například paní Vášová, která si přijela z Podbořan a dostala pár prvních roušek, pomohla dalších snad tisíc ušít, protože nám věnovala tkaloun, který máme ještě dneska. Určitě poznala na fotografiích ´svoje´ roušky, protože darovala i látku...,“ zmiňuje pomoc druhých.
Ne všichni si váží této dobrovolnické činnosti od lidí, kteří sami trnou, jak se budou živit dál. „I krabičku, do které nám hodní lidé dali příspěvek - dvacet, třicet korun - a my to tam nechali, nám nějaký dobrák s poslední rouškou vybral,“ prozradila Eva Machová nemilou zkušenost. Přesto chce zmínit mnohem více to, že řada ochotných lidí pomáhá alespoň s látkami a dalšími potřebami z galanterie.
„My dáváme jenom čas a to sezení u stroje... Jsem vděčná za veškerou pomoc -od kohokoli nebo za cokoli..., dodává žena, jejíž byznys sice stojí, ale jako by do práce chodila každý den. Její sestra je v podstatě v první linii, protože obsluhuje poštu, a po večerech se připojuje k šití. „První tři týdny jsme šily každý večer, teď už jenom tehdy, když máme pocit, že jsme dlouho nic neušily, protože v tuto chvíli jsme zásobeni. Proto nás mrzí, že stát si na nás vzpomněl až 20. dubna, a do té doby nikdo. No, aspoň jsme zůstali sterilní..,“ uzavírá momentální pocity.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
