Reakce Evropské unie na imigrační krizi

Letos v červnu odsouhlasila Evropská rada jako jedno z řešení imigrační krize návrh, aby si členské státy EU dobrovolně přerozdělily 40 000 uprchlíků. Jen v červenci ale do Evropy přicestovalo více než 100 000 běženců. Je zřejmé, že EU podcenila rozměry tohoto problému a nyní se nachází v defenzivní pozici. Je třeba, aby členské státy včetně České republiky přicházely s vlastními návrhy, jak tuto bezprecedentní situaci řešit a dokázaly se rychle shodnout a realizovat efektivní řešení. Zároveň by se měly konstruktivně bránit takovým iniciativám, které ke zlepšení nepřispějí. Problém nevyřeší jednotlivé členské státy, ale jen Unie jako celek.

Kvóty jsou na škodu

Ke kontraproduktivním opatřením patří bezpochyby právě mandatorní kvóty, které i nadále odmítáme. Jak potvrzují například běženci v azylovém středisku v Bělé pod Bezdězem, jejich cílem je získat azyl tam, kde mají vazby a zázemí. Pro většinu přistěhovalců ze severní Afriky a Blízkého východu Česká republika takovou zemí není. Ve chvíli, kdy budou uprchlíci usilovat o přesun do Německa či dál na sever nebo na západ, přerozdělování skutečně nemá smysl. Nebezpečím kvót je navíc to, že migrantům propůjčují mylnou iluzi, že se Evropská unie postará o všechny, i o ty, kteří ochranu nepotřebují.

Účinná opatření

Kromě tohoto přešlapu nicméně Evropská rada v červnu 2015 předestřela řadu přínosných opatření. Klíčová je zejména politika návratu a readmise, tj. vyhoštění nelegálních imigrantů, kteří odmítají dobrovolný návrat. Úkolem Evropské komise je zajistit uplatňování existujících dohod a uzavírat nové. Ke zpětnému přebírání nelegálních imigrantů bude EU země původu motivovat kromě jiného pobídkami ve formě rozvojové pomoci. Nejzatíženějším členským státům bude při návratech pomáhat agentura Frontex, jejíž úlohu v návratových misích Komise posílí. Azylové řízení by pak mělo zjednodušit vybudování zařízení pro rychlou registraci imigrantů a označení některých zemí jako bezpečných.

Priority

Východiska:

Program EU v oblasti azylové a imigrační politiky, kromě finanční pomoci nejvíce postiženým zemím, existuje do velké míry zatím jenom na papíře. Je potřeba apelovat na unijní instituce, aby rychleji a efektivněji uváděly do života schválená opatření, a to především v oblasti ochrany hranic, readmise a využití rozvojové politiky jako pobídky pro zpětné přebírání osob. Další potřebné kroky, které Evropská unie dosud zdůrazňuje málo nebo vůbec, přibližujeme níže.

Česká republika se nesmí v otázce imigrační krize izolovat. Měla by usilovat o aktivnější zahraniční politiku a předkládat v rámci EU alternativní návrhy řešení, které reflektují její pozici.