Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády,

vidím, že naše vláda je maskovaná mezi davem. Když slyším ten pískot za svými zády, tak nevím, jestli je to maskování na základě tohoto pískotu, ale přiznám se, že mě to trošku ruší - ten pískot.

Dovolte mi říct pár slov k vládnímu programovému prohlášení. Já myslím, že už tady zaznělo hodně varování před spojením s Komunistickou stranou Čech a Moravy. Já tady nebudu moralizovat nikoho z přítomných kolegů poslanců a poslankyň. Jenom řeknu, že karty jsou rozdány, kostky jsou vrženy, každý už je rozhodnut, nebo by měl být rozhodnut, jak se postaví k důvěře vlády a je to věc každého z nás, jak si to popasuje se svým vědomím a svědomím. Ale dovolte mi říct pár slov ještě k vládnímu prohlášení. Já jsem dneska zaregistroval, jak tady pan prezident chválil pasáž, která se týkala dopravy. Protože už jsem tady podruhé při schvalování důvěry vládě, před pěti lety poprvé, tak bych řekl, kdybych to nevěděl, že možná dobrý, kdyby vláda šla z opozice. Říkám na druhý pokus, možná taky dobrý, ale prostě se ukazuje, že těch pět let, které mezitím proběhly před podobným prohlášením, prostě naplněno nebylo.

A já tedy musím říct, že problém vidím v tom, že je tady zásadní legislativní nouze, která se týká výstavby velkých staveb, výstavby staveb malých a staveb obecně jako takových, protože stavební zákon, který jsme tady schvalovali před, já nevím, rokem a půl, dvěma lety, možná to bylo o pár měsíců více či méně, to já už si nepamatuji, tak ten návrh zákona měl tady v Poslanecké sněmovně několik set pozměňovacích návrhů. A já si myslím, že stavební zákon je prostě základ všech stavebních investic v tomto státě, a já se vždycky ptám každého ministra nebo ministryně, zda ten nový stavební zákon, ta novela znamená to, že bude příprava stavby kratší než její realizace. A od jistých let, protože já jsem se pohyboval ještě v roce 2002-2008 v Senátu, v horní komoře Parlamentu ČR, tak odpověď vždycky byla vyhýbavá, anebo se k tomu mlčelo. Realita je taková, že každá novela stavebního zákona byla posun k horšímu, k větší byrokracii, k více razítkům a já jsem dokonce navrhoval v nějakém pořadu, že nejlepší by bylo, kdybychom stavební zákon roztrhali a začali jsme s čistým stolem od začátku do konce, protože pokud nebudeme mít stavební zákon jednoduchý, jasný, vstřícný k uživatelům, tak nikdy nebudeme mít zákon, který se bude týkat liniových staveb. To si řekněme, to na sebe navazuje.

A teď tu máme další problém - kompetence ministerstev. My potřebujeme liniové stavby, ale stavební zákon je většinově v kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj. To je garantem. A u liniového zákona by mělo být garantem Ministerstvo dopravy, ale ono to musí spolu navazovat, spolu se to musí prolínat, protože není možné, aby tyto dva zákony prostě byly diametrálně odlišné a nebyly spolu kompatibilní. A poprvé, když jsme se o tom bavili, je to pět let a příprava těchto zákonů je zatím - nevím kde. Stavební zákon jsme si zkusili před několika měsíci. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. Prostě vstřícný stavební zákon nemáme. My teprve teď zjišťujeme třeba na městech, jaké komplikace nám to působí při přípravě různých staveb, a zákon o liniových stavbách nemáme také. Takže pokud tyto dva zákony nebudou, a já se obávám, že tři roky do konce možného teoretického konce vládnutí této vlády, která nás dnes žádá o důvěru, je velmi krátká doba na to připravit tyto dva kvalitní návrhy zákonů. A od toho se vše odvíjí. Víte, ono i v tom minulém vládním prohlášení byly vyjmenovány ty stavby. Vypadalo to moc hezky, všichni jsme si říkali, to bude paráda, konečně se dostaví ta infrastruktura... Hezky pískají! (V sále je slyšet pískot demonstrantů zvenčí.) A prostě začne rozvoj našeho státu jako takový výrazně větším tempem. Moc se toho nestalo. Když tam vidíte ty kilometry, tak skutečně je to v rámci asi těch zákonů nějaká možná hranice. Můžeme to tady kritizovat, ale ten hlavní problém je schován někde jinde.