Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem k jadernému úložišti tady v obou čteních, které předcházely dnešnímu čtení, nemluvil. Dobře jsem poslouchal řečníky a také bych vám chtěl říct několik slov, protože ono to není tak jednoduché a tak nevinné, jak se to na první pohled možná někomu zdá. Jaderné úložiště, vůbec hlubinné úložiště, je ryze odborná tematika.

Když se podíváte do historie, tak zjistíte, že v našem státě se nedaří nějakým způsobem víc jak 20 let tuto záležitost reálně začít. Provází to odpor dotčených obcí, odpor veřejnosti a musíme se s tím nějakým způsobem popasovat. Já už jsem tady říkal, když jsme schvalovali takzvaný liniový zákon, nebo budu-li přesnější zákon o strategických investicích státu, že prostě obce nemohou bránit a nesmějí bránit strategickým záměrům státu.

Tady je to pikantnější ještě o to, že veřejnost dneska z vysokého procentického zastoupení říká, že jadernou energii chceme, ale když řekneme, kde to jaderné zařízení bude, tak se to mění okamžitě na skoro stoprocentní nechceme. To si myslím, že takto se to fakt řešit nedá. Možná chápu poslance i senátory, chápu ty starosty z těch dotčených obcí, ale prostě bohužel tady to řešení musí přijít, musí přijít od nás a takové řešení, aby se nakonec ten záměr podařil.