Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych možná doporučila některým kolegům a pražským poslancům, aby opravdu už konečně přestali koukat na celou Českou republiku očima Prahy - protože Praha není Česká republika - a konečně se jeli podívat, jak žije zbytek republiky. Aby viděli tu realitu a přestali tady nějak snít o tom, jaká je situace podle Prahy. Protože podle Prahy se v České republice nežije. To je jedna věc.

A ta druhá. Mě opravdu velice mrzí, že se tady pak zaměřuje, nebo se zvláštně vkládá do úst některým kolegům, to, že se tady bavíme o Romech. My se tady nebavíme o Romech, my se tady bavíme o lidech, kteří prostě žijí tak, jak se nemá. Proto tady chceme řešit tou novelou, aby prostě určitá skupina lidí dodržovala ta pravidla, která běžně - myslím si, že od mala se to učí každé dítě ve slušné rodině - že se mají dodržovat a vedou je k tomu. To bohužel určitá skupina lidí nezná, protože je to nikdo neučí a protože už tady vyrůstá asi čtvrtá generace, která ani neví, co to je ráno vstávat a jít pracovat. (Potlesk z levé strany sálu.)