Je to přesně 79 let, kdy bylo Československo obsazeno fašistickým Německem a osekáno na Protektorát Čechy a Morava. Je hned v počátku třeba zdůraznit, i když se dnes dělá vše, aby se skutečná podstata věcí z mysli našich občanů a zejména mladé generace vytěsnila, že způsob obsazení Čech a Moravy německým vojskem byl násilným trestním činem, odporujícím mezinárodnímu právu.

Není potřeba zacházet do podrobného popisu a sledu událostí těchto pohnutých dnů, protože všichni, kdo je chtějí znát tak, jak se skutečně udály a jsou oproštěni od dnešního falšování a účelového zkreslování dějin, je znají. Znají kořeny a samou podstatu těchto událostí. Znají i zrádcovskou úlohu tehdejších představitelů našeho státu, už když se rozhodli přijmout mnichovský diktát západních velmocí a tím rozhodli i o našem dalším osudu. Samotný 15. březen 1939 pak byl pokračováním těchto nezapomenutelných kapitol našich novodobých dějin.

Co znamenala okupace pro naše národy, jsme sami, v té nejkrutější míře, poznali. Odtržení českého pohraničí a následná šestiletá okupace Československé republiky, která si vyžádala 360 tisíc mrtvých občanů a rozpoutání dosud největšího a nejkrvavějšího vojenského konfliktu v lidských dějinách, druhé světové války. Co museli čeští občané vytrpět po dobu okupace, nelze v celé své tragedii vypsat - germanizace školství a kultury, uzavření vysokých škol, poprava studentů, heydrichiáda, stanné právo, popravy, koncentrační tábory, Lidice, Ležáky. Máme v paměti a víme, co byla sekyrárna na Pankráci, Kobyliská střelnice, Malá pevnost Terezín a další místa, která sloužila k deportacím a popravám českých občanů.