A to jak v živočišné tak i v rostlinné výrobě. Nevýhodné vstupní podmínky a k tomu i společenská přestavba zemědělství a potravinářství tak otevíraly na našem trhu obrovský prostor pro zahraniční obchodní řetězce a současně tak vytvořily i západoevropským zemědělským a zpracovatelským podnikům prostor pro nebývalý rozvoj výroby.

Rovněž nastavení dotačních podmínek pro zemědělce vstupujících zemí nebylo srovnatelné s podmínkami původních členských zemí EU a dosud tomu tak není. Už při vstupu tak byly nastaveny nerovné podmínky a ani po 15-ti letech nemůžeme hovořit o tom, že by společná zemědělská politika byla skutečně společná. Rozdíly jsou velmi významné. Tento stav dokázaly přetavit zahraniční obchodní řetězce do zlatého věku dynamicky rostoucích zisků, těžených z nově získaných trhů. Zaplavujíc nově členské země dovozovým zbožím ze svých domovských zemí tak dokázaly potlačit a utlumit domácí zemědělskou produkci, která se za celou dobu nedokázala vzpamatovat natolik, aby mohla konkurovat kapitálově silnějším subjektům. Svůj velký díl na jejich podnikatelském úspěchu mají i pravidla společné zemědělské politiky EU a také všechny předcházející vlády naší země, které nedokázaly zemědělství podat pomocnou ruku a ponechaly ho na okraji hospodářského dění. Pronikavá destruktivnost hesla "co si nevyrobíme, to si dovezeme" tak přinesla své ovoce.

V současné době se znovu připravují nové podmínky společné zemědělské politiky a naše zemědělství a potravinářství - i když již zdravější - stále ani po 15 letech nemají dostatek místa na domácím trhu. Na náš trh se stále dostává převáženě zboží, vyrobené v zahraničí a některé je dokonce prodáváno za ceny, které jsou hluboce pod úrovní výrobních nákladů. Jde samozřejmě o dumping, ale pravidla EU prokázání dumpingu prakticky neumožňují, a pokud ano, tak zdlouhavým a snadno zpochybnitelným, tedy neúčinným způsobem.