Dobrý den, kolegyně a kolegové.

Novela zákona o České televizi má podle předkladatelů rozšířit Radu České televize o další tři členy volené v Senátu. Co přesně se tím sleduje, se dá asi tušit. Co je ovšem velmi důležité z pohledu rozpočtu, že se Rada České televize prodraží, ale na tom, co veřejnost skutečně zajímá, se tím nezmění ale vůbec nic.

Všichni máme v živé paměti výkon naší České televize v prezidentské kampani. Ve srovnání s komerčními stanicemi byl nejhorší a nejméně objektivní. A to je asi smutné, protože oni by měli být právě ti nejvíce objektivní. Na tom se shodují mediální odborníci bez ohledu na politickou orientaci a shodují se na tom také zahraniční mediální agentury. O tom jsem tady už v předešlých svých vystoupeních hovořila. Tedy i ti lidé, kteří některému kandidátovi nepřáli, dnes uznávají, že zpravodajství České televize přinášelo tendenční, jasně proti některému kandidátovi důležité příspěvky. Vrcholem byla i diskuse kandidátů v druhém kole, která byla dramaturgicky slabá, a její vedení ve srovnání s komerčními stanicemi velmi tendenční.

Těmito názory se ovšem v České televizi nikdo nezabývá a pro všechny už je to minulost. Prošla jsem si různé diskuse o České televizi tady na půdě parlamentu. A zaujal mě jeden výrok, byl to výrok pana Karla Schwarzenberga, se kterým musím souhlasit. Řekl, komu vlastně patří Česká televize? Patří těm, kteří v ní pracují. Myslím si, že to je hluboká pravda, že ona nepatří nám, byť ji platíme vlastně z našich peněz. Je to hluboká pravda, když mluvím o tendenčnosti ve vysílání. A rozhodně to nespojují s tím, že by Česká televize nadržovala vládní koalici na základě nějaké politické dohody nebo vůle ze strany politiků. Jsem a chci doufat, že je to vlastní iniciativa lidí, kteří v televizi pracují a kteří tam prosazují své vlastní zájmy.