Tak ještě jednou dobrý den. Pro ty kolegyně a kolegy, kteří jste tu předtím nebyli, já jsem tady hovořila o tom, že se pět let pracovalo a byly to pracovní skupiny. A, prosím, ty zápisy z těch jednotlivých jednání byly v kopii na Ministerstvu zemědělství, protože to vždycky mělo ověřovatele z Ministerstva zemědělství. Takže, pane ministře, zcela určitě to na vašem úřadě leží a myslím, že by se to dalo dohledat. Takže pokud bychom opravdu našli shodu a chtěli, a tady i vlastně kolega Adamec, prostřednictvím pana předsedajícího, říkal, že bychom měli některé věci vymáhat, že některé věci nefungují, tak se pojďme bavit o tom, jak to udělat, aby ten zákon, a kolega Kučera, prostřednictvím pana předsedajícího, taky řekl, že zákon by měl být dobrý, ale tento, který předkládáme, ten to není, protože on nepomůže těm lidem, pro které jsme ty skupiny pořádali a u těch kulatých stolů o tom debatovali, ten jim skutečně nepomůže. Tak nedělejme ty věci jenom tak, protože nás Unie nutí udělat nějakou transpozici.

Na druhou stranu, když se tady v roce 2014 projednávalo první znění zákona, byly tady obrovské diskuse a samozřejmě obrovská mediální reklama. A já už jsem řekla, podívejme se, kdo platí tu reklamu. To jsou ti, kterým to nejvíc vadí, a byly to ty řetězce, takže byla obrovská mediální reklama proti, a pak nám nakonec Evropská unie sama řekla, že musíme ten zákon udělat. Bylo to v povinnostech, bylo to i na základě toho, co ta ekonomická společnost předložila na hospodářském a sociálním výboru při Evropském parlamentu, takže my jsme v té chvíli byli vlastně lídrem. Pracoval na tom zákoně tehdejší pan ministr Jurečka, což je člen vaší strany a váš předseda, takže já si myslím, že je na co navázat. Tak nevidím důvod, proč se tomu pořád bráníme, točíme se kolem prázdného zákona, který nic neřeší, nic nepomůže a jasně jsme si řekli, že každý zákon je vlastně regulace, každá směrnice i nařízení upravuje něco, co na tom trhu nebo v občanském životě zkrátka nefunguje.

A byli tady i členové ze strany ODS, kteří tam chodili, takže to jsou věci, která já mohu samozřejmě z těch zápisů předložit, ale to jsou věci, které ti lidé, kterých se to týkalo, říkali. To nejsou moje výmysly nebo moje návrhy. A já bych byla moc ráda, když tedy říkáme pojďme to dělat jinak, nebo po tom bylo voláno, tak to opravdu začněme dělat a vůbec nemám problém s tím, abyste byli nositelem toho zákona, protože mně jde o ten výsledek. Já jsem si tam vyslechla, co ti lidé říkali, co potřebovali a byla jsem překvapená, jak obrovské problémy to přináší, jak ty vztahy byly nabourané. Řekla jsem tady taky, že nechci házet řetězce do jednoho pytle, protože za mnou někteří na ty jednotlivé schůzky, které jsem vždycky dělala minimálně ve dvojicích, chodili, kdy oni sami říkali: my nejsme schopni se mezi sebou domluvit, i my likvidujeme jeden druhého a protože likvidujeme jeden druhého, pak likvidujeme dodavatele. Ano, uznávali, že takhle se na území svých mateřských zemích nechovají. A proč to tedy pořád dovolujeme? Oni sami to říkali a oni byli i nositelé, kteří řekli: omezte promoakce, protože jestliže je hustota supermarketů v České republice co do velikosti plochy České republiky a hustotu obyvatel větší než v Německu, tak kde je ale koupěschopnost českého obyvatelstva. A pořád to dovolujeme. A myslíte si, že ta běžná rodina sní víc než těch deset rohlíků? No nesní, ona si jenom ty rohlíky koupí jinde. A kde se vezmou? Seberou je z těch malých obchodů. A vlastně tohleto chování, které dovolujeme, a má pravdu tady kolega, že tedy do těch supermarketů nechoďme, buďme uvědomělí. Já třeba chodím k těm soukromým řezníkům, pekařům, ale přiznávám, že sem tam jdu i do těch supermarketů. Je to pohodlné, ale pokud k tomu nebudeme ty lidi motivovat, nebudeme ty vztahy upravovat, naše hospodářství, naše státní pokladna bude tratit a my všichni s ní.