Balaštíková (ANO): Snaha o co největší zisky k nám spolu s řetězci zavála neférové a vyděračské praktiky

Dobrý den, kolegyně a kolegové. Na minulém zasedání sněmovny někteří z vás vznesli námitky a připomínky k novele zákona o významné tržní síle. Na některé z nich bych ráda reagovala. Všichni, kdo s něčím obchodují, chtějí na svých obchodech vydělat a zbohatnout. Ale snaha o co největší zisky k nám spolu s řetězci zavála praktiky, které jsou neférové, neetické a někdo by možná řekl, že jsou přímo vyděračské.

Už v roce 2009, kdy současná právní norma vznikala, existovala nutnost, vztahy mezi dodavateli a odběrateli upravit. Co bylo důvodem? Byly to právě ty nekalé praktiky obchodních řetězců. Nový zákon 395/2009 se s nimi nějak vypořádal. A ukazuje se, že zdaleka ne dostatečně.

Na chování řetězců reagovala i Evropská komise a prošetření v evropských zemích provedli také členové evropského hospodářského a sociálního výboru s doporučením provést radikální revizi stávající regulace hospodářské soutěže s cílem zajistit rovnováhu vzájemného obchodování mezi smluvními stranami. Nejde jen o ochranu smluvně slabších partnerů, ale i ochranu hospodářství každého státu.

Zpráva upozorňuje, že na straně dodavatelů je významný faktor strachu, pramenící z ukončení smluvního vztahu, a souvisí s dalším fungováním těchto firem. Brání jim domáhat se narovnání vztahů soudní cestou, a tady je odpověď, proč zatím bylo tak málo sporů rozhodnuto ve prospěch našich dodavatelů. Způsobil to faktor strachu z vylistování. Z toho, že budou muset opustit místo, kde prodávají svoji produkci.

Zpráva upozorňuje, že nekalé obchodní praktiky vedou k deformaci trhu, k utlumení investic a inovací ve výrobě. Spotřebitelé doplatí na selhání trhu v oblasti ochrany a ohrožují se zvláště ekonomické zájmy jednotlivých států.

Zpráva zdůrazňuje, že nejmarkantněji je to vidět kontrolou podnikatelských subjektů z jiných členských států. V zemích střední a východní Evropy, kde je velkodistrubice potravin plně pod kontrolou podnikatelských subjektů z jiných členských států. Vzhledem k tomu, že často vyděračské obchodní podmínky neumožňují místním výrobcům se vůbec zúčastnit na trhu řetězců, dochází v regionu k likvidaci celého zemědělsko-potravinářského odvětví, a země tradičně soběstačné ve výrobě základních potravin do značné míry ztratily svoji potravinovou bezpečnost. Domácí produkci tak nahrazují dovozy ze zemí se značně pochybnou jakostí.

Na těchto závěrech se, prosím vás, shodlo 140 ze 150 členů evropského hospodářského a sociálního výboru. Tolik ze zprávy tohoto výboru.

Jestli si tedy někdo myslí, že není třeba takové jednání usměrnit, pokusím se to objasnit ze zkušenosti českých dodavatelů. Z praxe. Z konkrétního života. A sami si zvažte, prosím, jestli se vám to bude líbit, nebo ne. A upozorňuji, že to nejsou vymyšlená čísla, všechno je dohledatelné a jsou to veřejně přístupné informace.

Jste dodavatelem jednoho z řetězců. Odběratel, tedy řetězec, souhlasí s vaší nabídkou, ale z fakturované částky vám začne odečítat. 4,5 % rabatu centrálního skladu, 14,1 finančního bonusu, 2 % vratkového bonusu, 1,7 master bonusu z dosaženého obratu, pak vám připočítají růstový bonus a bonus za image a inzerci. A to dohromady činí téměř 40 % z fakturované částky. Takže zboží za 100 Kč teď máte za necelých 53. Já se vás chci zeptat, jestli by se vám stále líbilo dodávat takovému dodavateli.

A to není všechno. Musíte počítat s dalšími platbami. Musíte zaplatit za to, že vás vůbec dali na seznam svých dodavatelů. Musíte zaplatit za všechny propagační materiály. A jak ten materiál bude vypadat, o tom se s vámi ale vůbec nikdo nebude bavit.

Za umístění zboží na nejvýhodnější místo, to je snad jediná věc, kterou bych dokázala pochopit, že zboží umístěné u pokladny, kde stojí zákazníci, má mít své opodstatnění a měli byste za to možná zaplatit nějaké drobné. Zaplatíte platby za doplňkové závazky, což vlastně umožňují dnes nejednoznačně sjednané smluvní podmínky. Zaplatíte poplatky za dopravy a službu. A kromě toho budete platit další a další věci, které si prostě řetězec navymýšlí. A protože ovládá 63 % trhu, a vy musíte tu svoji produkci někde prodat, tak nakonec na to přistoupíte a v závěru jste rád, že to neprodáváte do mínusu.

A to není všechno. A nakonec na vás může být vyvíjen takový tlak, abyste pod jejich značkou dodával do obchodního řetězce, a vaše firma tak přijde o výrobek, o práci svých lidí, kteří pracovali na jeho vývoji a na jeho uvedení na trh. A když nebudete něco z toho chtít, tak ten, kdo tvrdí, že nemá významnou tržní sílu, umístí vedle vašeho zboží jiný výrobek, podobný. Akorát na ten váš dá daleko větší rabat. A vy se stanete naprosto nekonkurenceschopní, váš výrobek se přestane prodávat, a já vás jako řetězec donutím, abyste odešli sami a rádi.

Zamyslete se, zda budete schopni za těchto podmínek rozvíjet svoji firmu, inovovat svoji výrobu, a zda budete mít i na obnovu technologií.

Já jenom tím chci naznačit, kam vlastně kráčíme.

Někteří ministři našich vlád z počátku 90. let říkali: Co tu nebude, to si dovezeme. Ale už jsme zapomněli na to, co říkali. Dneska se to děje. Děje se to ve velkém, stále toho méně vyrábíme, víc toho dovážíme. A já mám pro vás pár čísel z veřejně dostupných zdrojů. Průměrná spotřeba drůbežího masa, vajec, vepřového masa je stále na stejných číslech. To, co se nám liší, je samozřejmě dovoz do naší republiky. Takže zatímco domácí spotřeba byla v roce 2004 u drůbežího masa kryta domácí výrobou z 88,7 %, v roce 2014 to bylo už jen 69,4 %. Pokles domácí výroby otevřel prostor pro dovoz, který v roce 2004 činil 72 tisíc tun, ale v roce 2014 již dosáhl 147,7 tisíc tun, což je nárůst téměř o 104 %. Spotřeba vajec se trošku snížila, nicméně v roce 2001 byla domácí spotřeba vajec kryta výrobou ze 100 %, v roce 2014 již jen z 83 %. Nejhůř je na tom asi spotřeba vepřového masa. Domácí výroba byla v roce 2008 kryta ze 74 %, v roce 2014 již jen z 53 %. A dovoz v roce 2000 byl do České republiky do 5 tisíc tun, zatímco v roce 2005 to bylo již 100 tisíc tun a v roce již 241 tisíc tun. A podle ukazatelů za první čtvrtletí roku 2015 to bude do konce roku 266 tisíc tun. Já jsem pro vás, abyste si to dokázali představit, jak obrovské množství masa to je, ložní prostor kamionu chladícího nebo mrazícího návěsu obsáhne 18 tun. Takže v tom vepřovém masu k nám dovezou 15 tisíc kamionů.

A já se jenom chci zeptat těch, kteří jste o tom přemýšleli, a kteří jste si to tedy vyrozborovali, jestli jste si spočítali, o kolik pracovních míst pro naše lidi jsme při tomto množství masa přišli, o kolik odvodů do státní pokladny? A já bych mohla v tom výčtu pokračovat, co všechno jsme ztratili. To jsou konkrétní výsledky české zemědělské politiky za období předcházejících vlád. A je to cesta k likvidaci naší zemědělské a potravinářské výroby. Co nejmenší soběstačnost, všechno dovážet odjinud, a připravovat podmínky pro zahraniční společnosti. Takové úsilí mělo určitě ty nejlepší motivy. Teď nemyslím některé z vás, myslím ty, kteří o tomhle rozhodovali.

Vrátím se do minulého týdne. Byla tu otázka, proč nejsou v novele zahrnuti dodavatelé. Ono totiž není vůbec známo, že by i velké nadnárodní potravinářské společnosti, které jsou rovněž oligopoly, se u svých odběratelů dopouštěly využívání svého postavení na trhu, například požadovaly poplatek za to, že si je zařadí oni do svého prodeje, anebo jim vyúčtovali svoji dopravu. Je ovšem opravdu potřeba uvést i případy, že si někteří velkovýrobci mohou říct, že už další takový velkovýrobce tam nebude. To se bezpochyby může stát. Ale nebylo to zaznamenáno. Řetězce rády upozorňují, že společnost Coca-Cola nebo Plzeňský prazdroj využili svého výsadního postavení na trhu, a zneužili významnou tržní sílu. Ale já říkám ne. Oni se jenom normálně rozhodli na tyhle hnusné podmínky nepřistoupit.

A najednou se to těm malým řetězcům nelíbilo, že se tihle dva velcí rozhodli: My tam nepůjdeme a klidně uneseme ekonomickou ztrátu z takového odběratele?

Vidíte, vidíte. Naopak běžný výrobce nebo dodavatel potravin nemá skutečnou alternativu, kde prodat produkci, protože ty řetězce skutečně kontrolují 63 % trhu.

Řetězce uvádějí, že odebírají 80 % zboží od českých dodavatelů. To je dle průzkumu pravda, ale neznamená to, že je to 80 % českého zboží. A proč ÚOHS má tak málo rozhodnutých správních řízení a uložených pokut? Tak já vám odpovím z té zprávy Evropského hospodářského sociálního výboru, kde se píše: Situace v těchto obchodních vztazích je natolik vážná, že Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje zohlednit existenci faktoru strachu. Co je to ten faktor strachu?

To je ta vyslovená nebo nevyslovená hrozba ukončení spolupráce, a každý, kdo tam dodává, zaměstnává lidi. Myslí na to, že když on už tam nebude moct dodávat, tak možná jeho zaměstnanci přijdou o práci. Možná se zničí i celé rodiny, protože tam mnohdy pracují oba manželé. Tak možná i z téhle hrozby nakonec ti dodavatelé couvnou. A dále si píše. S faktorem strachu musí počítat každý pokus o regulaci nekalých obchodních praktik. To znamená, že v příslušných správních či soudních řízeních není možné ze strany dodavatele očekávat stížnost ani svědectví. A to je prosím odpověď na to, proč máme málo vyřešených případů se zneužíváním významné tržní síly.

Někteří z vás řekli, že obchodní řetězce omezí v důsledku přijetí Zákona o významné tržní síle prodej českých potravin. Možná, že při čtení novely někteří z vás si ani neuvědomují, že my tímto zákonem nechráníme jenom české dodavatele, ale my chráníme všechny dodavatele, kteří dodávají, tedy i ty zahraniční, a není tedy důvod neodebírat od českých dodavatelů. Je to zavádějící argument, který rádi používají řetězce, a také Svaz obchodu a cestovního ruchu, protože je to hlavně jejich organizace. Přijetí nového Zákona o významné tržní síle postihne spotřebitele. A jaký je k tomu důvod? Já myslím, že právě naopak. Novela Zákona o významné tržní síle by mohla být přínosem. Díky odstranění takzvané zadní marže obchodu se uvolní finanční prostor pro snížení cen potravin. Budou více chráněni ti malí a střední výrobci, takže je předpoklad, že se žádané kvalitní české potraviny budou více objevovat v regálech marketů. A dalším nepřímým efektem by mohlo být zvýšení zaměstnanosti v regionech.

Schválení nového zákona o významné tržní síle se zvýší ceny potravin. Dopad na ceny potravin dle hodnocení dopadů regulace RIA k zákonu je nulový. Efekt by měl být právě opačný. Odstraněním těch zadní marží, ročních bonusů, zalistovacích poplatků, regálného bychom mohli ty potraviny zlevnit, pokud ovšem řetězce opustí ten svůj chtíč mít pořád ty velké zisky.

A když ty naše milé řetězce nebudou mít své zisky z těch nekalých obchodních praktik, tak skutečně zvýší ty ceny. Ale důvodem k tomu bude jenom snaha zachovat si to, co si v naší zemi dále dolují. A jak je to s tou láskou k Česku, tak to nám ukáže opravdu jenom ten budoucí čas. Možná se i já mýlím.

Přijetí nového Zákona o významné tržní síle postihne stát na odváděných daních. Chybí mi tady kolegyně, která je specialistka na účetnictví. My jsme si opravdu stáhli veškerá daňová přiznání, rozvahy, výsledovky řetězců, a světe div se, oni na tom zase tak špatně nejsou. Každého, kdo v naší zemi platí daně, my musíme pochválit. Je třeba si však také uvědomit, že někteří při svém vstupu do České republiky dostali ekonomické pobídky, daňově odečítali nájmy nemovitostí od developerů, a po převzetí budov do svého majetku znovu běžely daňové odpisy. To není nic nelegálního. Já jenom, že se jim hodně snížily odvody do státní kasy. A jestliže řetězec vykazuje z obchodního obratu v desítkách miliard jedno až dvě procenta zisku, tak si myslím, že my, kteří si říkáme, že umíme trochu počítat, bychom si měli říct, že něco asi není úplně v pořádku. A otázky k tomuto bych nechala na úplně jinou diskusi.

Je pravdou, že řetězce patří k jednomu z největších zaměstnavatelů.

Uvádí se, že průměrná mzda v řetězcích je kolem 23 tisíc. To je obdivuhodné číslo. Když jsem se ovšem v jednom řetězci zeptala, jaká je průměrná mzda u dělnických funkcí, kolik dostávají naše prodavačky, pokladní a skladníci, tak pan ředitel telefonoval na ekonomické oddělení a pochopila jsem, že to bude velký problém spočítat. Nicméně ve zprávě ze SOKR jsem se dozvěděla, že Kaufland má v průměru o 2000 vyšší mzdu než je minimální mzda v České republice u dělnických funkcí. To znamená, že ta mzda je kolem 11.300. I to je obdivuhodné číslo pro naše pokladní, které tam sedí těch osm, deset hodin, soboty, neděle, svátky, pátky. Myslím, že je musíme pochválit. Protože tak se bezvadně chovají zahraniční odběratelé potravin a takové mají sociální cítění k našim občanům.

Dojde k ohrožení exportu českých potravin. Dle hodnocení dopadů regulace RIA k zákonu na export potravin novela zákona o významné tržní síle nedopadá a nedopadá proto, protože ona nám reguluje pouze vnitřní trh. Ale já chápu, že možná dáme do rukou řetězcům možnost ukázat nám, jak s námi zatočí ta jejich bezvýznamná tržní síla, když si dovolíme jako politici schválit zákon, který je proti nim. To je možné.

A jenom na závěr bych chtěla požádat, abyste při kritice předložené novely nezapomněli na nás Čechy, Moravany, Slezany, že pro nás všechny je nejdůležitější, aby prosperovaly naše společnosti a naši občané a tím také náš stát. Pro nás české zákonodárce by to měl být hlavní úkol. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk kolegů poslanců ANO.)