Jsem přesvědčen, že hlasy soukromníků, jejich rodin a jejich některých zaměstnanců rozhodnou parlamentní volby v říjnu 2017.

Jako pamětník a účastník volebního dění od roku 1989 do dneška si dovolím podepřít své, pro některé určitě překvapivé, tvrzení fakty, která mě k této předpovědi vedou. Dovolte na začátek určitou historickou inspekci na téma soukromník-volič.

Určitě se shodneme, že v listopadu 1989 a v následujícch2-3 letech byli soukromníci i ti, kteří se k tomuto kroku chystali, velkými podporovateli nového režimu. Hlavně ti, kteří pocházeli z rodin bolševikem zlikvidovaných živnostníků, sedláků a podnikatelů. Je pravdou, že určité procento začínajících soukromníků pocházejících z komunistických rodin, mnohdy nomenklaturních, změnu režimu nevítalo, ale potichu se do podnikání pustilo. Některým nic jiného nezbývalo, protože velmi rychle zanikaly „jejich organizace“ nebo ucítili šanci, jak využít své staré kontakty. Až přijetím federální vyhlášky č. 105 dne 1. 5. 1990 se komunisté-soukromníci uklidnili, protože při žádosti o povolení podnikání se nikdo neměl právo ptát na dřívější politickou příslušnost. Dodnes by tak měli Václavu Havlovi nosit kytky na hrob. V této úžasné a neopakovatelné atmosféře, kdy ministři i tehdejší poslanci přímo honili občany svými sliby do soukromého podnikání, jsme ve Sdružení československých podnikatelů, které jsme založili na Žofíně už 16. 12. 1989, začali výrazně tušit, že vývoj bude složitý. Tím, že jsme se stali dalece nejsilnější organizací bojující za soukromníky, jsme při jednáních v Tripartitě, se členy vlády i v parlamentu poznali, že cesta bude trnitá a že nic není rozhodnuto na věčné časy. Pochopili jsme, že bez přímého politického vlivu, tedy bez zastoupení politicky organizovaných soukromníků v parlamentu a vládě, to nepůjde. Proto jsme na konci roku 1991 založili Stranu podnikatelů, živnostníků a rolníků a zúčastnili se parlamentních voleb v roce 1992. Do ČNR nás volilo 203 641 voličů, ale to stačilo pouze na 3,14 %. Určitá část voličů z řad soukromníků podlehla vábení Václava Klause a jeho nově založené ODS, aby za pár let pro něho neměla dobrého slova. I v dalších a dalších volbách tisíce soukromníků a jejich rodinných příslušníků volilo nového mesiáše, protože ten předešlý je tradičně zklamal a sliby těch nových byly tak nadějné. Soukromníci „vyrobili“ svými hlasy Bártovy Věci veřejné, soukromníci svými hlasy výrazně přispěli k úspěchu Andreje Babiše v roce 2013. Až do voleb v roce 2013 se ale nikdy nestalo, že by soukromnické hlasy přispěly k volbě své popravčí čety.

Ať už byl u vesla Čalfa, Pithart, Klaus, Zeman, Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek nebo Nečas, nikdy nešlo o život.

Za pravicových vlád bylo vždy o něco lépe, ale ani žádná levicová vláda se ani náznakem nepokusila o plošnou likvidaci jedné třídy. Pravdou ale je, že k soukromníkům byla nejvstřícnější česká vláda Petra Pitharta v letech 1990 - 1992.