Pravidla určují jak se chovat, pokud chce být jedinec členem takového seskupení, současně pravidla určují, jak se porušování pravidel trestá. Pravidla pro všechny stejná, žádné výjimky.

Příkladem mohou být sportovci (a samozřejmě každý spolek), kdy účastník/hráč odpovídá plně za své jednání bez ohledu na to, zda je milionář nebo chuďas. Pokud pochybí a porušuje pravidla, následuje trest a případné vyloučení, které může být třeba i jen dočasné.

Paradoxem, který popírá vzájemnou rovnost, je například české podnikání, kdy jsou různá pravidla pro různé druhy podnikání. Je-li občan OSVČ nebo nepodnikající fyzická osoba, odpovídá celým svým majetkem a trestní odpovědnost nese v plném rozsahu stanoveném zákonnými pravidly.

Založí-li však takový jedinec „právnickou osobu“, příklad s.r.o. nebo akciovou společnost, odpovědnosti se z větší části zprostí. Pokud firma zkrachuje, následky nesou jiní. V naší zemi to jsou prostí občané, daňoví poplatníci, kteří škody platí z peněz, které byly připraveny a vybrány na jejich ochranu a zajištění jejich potřeb. Přitom veškeré zisky končí v kapse majitele společnosti.