V okrajových případech skutečně může jít o trestný čin (jako v případě šíření poplašných zpráv), na to ale již naše právo dávno myslí a rozhodně není třeba dál utahovat kohoutky. Věřím, že ve finále nás může rozmachu fake news zbavit jen důraz na vzdělání člověka a jeho schopnost pracovat s informacemi. Volání po zásahu shora zavání prostou rezignací na rovinu osobní zodpovědnosti, která je přitom pro svobodnou společnost tak důležitá.

Řešení leží na dosah ruky. Akorát, jak už tomu u skutečných řešení bývá, není rychlé a neexistuje k němu zkratka. Spočívá v odpovědnosti za svobodu. Pokud si budeme myslet, že všemu rozumíme a není se již co učit, také se již nic nového logicky nenaučíme, protože si k poznání sami uzavřeme cestu. Pokud ale budeme klást důraz na vědomí, že mnohé neznáme, budeme kritičtější k vlastnímu úsudku a zároveň se budeme zbavovat role pěšáků v hrách těch, kterým na nás ve skutečnosti vůbec nezáleží.

Hledejme pravdu, ne vzrušení a senzaci. Pravda není to, co se nám líbí, ale to, co je. A snaha vidět věci takové, jaké jsou, tvoří stezku k osobní svobodě. Pravda osvobozuje. Má smysl sdílet a předávat ověřené informace, nikoli drby.

Politici, vládo, ministerstva i úřady, nebojte se být transparentní. Kde jsou dostupné zdroje informací, výrazně ubývá prostoru pro spekulace a dezinterpretace.

Politici, nehrajte si s ohněm a nelžete. Nevytvářejte kvůli svému osobnímu obrazu alternativní realitu. Radši přiznat chybu a nesplněný slib než šermovat cinknutými grafy, vycucanými čísly a místo ověřených dat citovat diskuze pod novinovými články.