Bohumil Hrabal patří mezi nejosobitější prozaiky české (potažmo československé) literatury. Svým psaním malebně vystihoval radosti i starosti různých sociálních skupin v rozličných místech a prostředích. Jeho dnes již legendární evergreeny jako Postřižiny, Slavnosti sněženek nebo Obsluhoval jsem anglického krále zaslouženě patří do zlatého fondu české, ba i světové literatury. Bohumil Hrabal je dodnes celosvětově nejpřekládanější český autor.

Hrabalovi knihy zůstávají stále s námi, i když jejich tvůrce nás opustil už před sedmnácti lety. Myslím, že žádný jiný autor nepojmenoval český naturel s takovou genialitou a poetikou jako právě on. Jeho talent není možné považovat za samozřejmý a s odstupem času možná dokážeme ocenit ještě více jeho neotřelý pohled na svět a věci kolem něj, který neopakovatelně zvěčnil ve více jak padesáti titulech, které za svůj život publikoval.

V současnosti máme snad jediného spisovatele, který dosahuje Hrabalova formátu, a tím je Milan Kundera. I když jejich tvorba je samozřejmě nezaměnitelná, "krása pera" obou těchto autorů mě nepřestává fascinovat.