Neměli bychom se soustředit spíše na skutečnost, co je daný kandidát zač, jakou má pro výkon nové potenciální funkce praxi, případně předpoklady?

Nemohu se zbavit dojmu, že v tomto případě se ženeme do situace, kdy jsme ve své podstatě „papežštější než Papež“. Tady přeci nejde o procenta, ale o přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, a to za rovných podmínek. Rovnost pohlaví již přeci dávno není zpochybňována, je navíc i ústavně zajištěna. Tato „pozitivní diskriminace“ je možná dobře myšlena, ale přinese skutečně očekávaný efekt? Rovnost příležitostí pro muže a ženy je v demokratické společnosti realitou, a ve většině oborů a odvětví to jistě platí.

Ženy do politiky rozhodně patří

Otázkou v případě „politiky“ zůstává, proč není ze strany žen tato možnost více využívána a případně jak dámy na tomto poli více podpořit. Ale je opravdu tím nejideálnějším řešením kvótní systém? I když se budeme pohybovat v intencích terminologie „minimálního procentuálního zastoupení jednotlivých pohlaví“… V žádném případě v této diskutované kauze nechci působit jako odpůrce vyšší angažovanosti žen v politice, či dokonce obecný antifeminista. Ženy do politiky rozhodně patří a opakovaně se prokazuje pozitivní vliv jejich působení v této oblasti! Vážím si svých kolegyň, vážím si všech žen, které jsou ochotny a najdou v sobě tolik schopností a sil zkoordinovat svůj profesní a soukromý život, sladit pracovní úkoly a rodinné „povinnosti“.