Nesouhlasím s rozhodnutím soudu, že tato hranice neumožňuje řádné soupeření politických subjektů, a určitě nesouhlasím s účelovými pokusy o ohýbání existujících volebních pravidel stranou Zelených a především Českou pirátskou stranou, která ve volbách do EP získala 4,78 procenta hlasů.

Je třeba zdůraznit, že si tyto strany stěžovaly na onu zmíněnu hranici PO, nikoli PŘED volbami. Přijde mi to stejné, jako když se běžec přihlásí na maratón.

Běží, ale cílem neproběhne. Pak podá protest s tím, že „vůbec nechápe, proč má mít maratónský běh 42,195 km, protože úplně stačí jen těch 42 kilometrů, a kdyby to bylo takhle, tak by určitě doběhl…“

Domnívám se, že se NSS pustil svým rozhodnutím na velmi tenký led. Protože způsobem, jakým tyto stížnosti vyhodnotil, se sám aktivně zapojil do „soupeření poltických subjektů“ a do politiky jako takové. Jasně řekl, že u jedněch voleb přijatá pravidla ještě platí, ale u voleb druhých už platit nemusí, a zdůvodnil to argumentem, že „Evropský parlament hraje ve fungování Evropské unie ZATÍM méně významnou roli“. Vyjádření skutečně hodné krále Šalamouna. Co ale svou roli hraje, je otvírání dveří stranám, jejichž program je postavený na populismu, negaci, anarchii.

Jestliže NSS svým výrokem řekl A, měl vyřknout i B. Je přípustné, aby „politická strana“ propagovala a lákala příznivce na proklamace, že „internet je v dnešní době stejně důležitý jako voda a elektřina? Že právo na rychlé připojení k internetu má být zařazeno mezi základní lidská práva… a že ochrana autorských práv je termín propagandy zábavního průmyslu“.