Pomalu se blíží Vánoční svátky, Nový rok apod., takže je toto zamyšlení zcela aktuální.

Začněme svatým Mikulášem (cca 280 – 350 n. l.). Jeho družinu na 5. prosince tvoří u nás tradičně anděl a čert. V Nizozemsku osoby převlečené za černochy. Jak u nás, tak v Holandsku (tady koncem listopadu) rozdávají dárky dětem. Podle nizozemské ombudsmanky na ochranu dětí, Margriet Kalverboerové, vede však tento zvyk k šikaně, sociálnímu vyčleňování a diskriminaci dětí. Pochopitelně nevadí rozdávání dárků, ale černoch v potupné roli baviče a obdarovatele nejmenších.

Podle této logiky jsou podobně diskutabilní i postavy anděla a čerta. Postavy fyzicky nedoložitelné, neexistující, smyšlené... Anděla pravděpodobně můžeme vzít na milost, protože představuje dnes tak populární lásku, dobro, mír... Oproti tomu čert není politicky ani kulturně korektní. A protože na světě už bude vše jen zalité sluncem a láskou, je čert figurou zbytečnou a může být proto vymazán a zapomenut.

Další problematickou osobností je pak Ježíšek. (Pomiňme jeho zrození díky neposkvrněnému početí. To pro tento materiál není až tak důležité.) Významné z pohledu náboženské nepřijatelnosti ale je, že se narodil jako „král Židů“, načež od pravé víry vyvoleného národa bezcharakterně zběhl a začal kázat křesťanství. To ale znamená, že morálně a lidsky selhal a jako takový nemůže být pro nikoho vzorem hodným následování. Proto také byl po zásluze potrestán. A toto individuum má činit dětské duše šťastnými tím, že 24. prosince naděluje pod stromečky dárky? Nepřípustné!