Toto je jedna z nejznámějších pouček čínského stratéga a filosofa, jehož známe pod jménem Mistr Sun. Jeho nejznámější kniha se jmenuje Umění války, a o její kvalitě svědčí to, že zhruba od roku 500 před naším letopočtem zůstáva pro vojevůdce, politiky a stratégy bestsellerem. Nejlépe to ukazuje dnes tak módní povídání o hybridní nebo asymetrické válce. Mistr Sun ji definoval a podrobně popsal jako první. Na Východě (v Číně a Ruské federaci) se stala vědomou i podvědomou částí vojenské doktriny.

V posledních týdnech jsem sledoval události na severu Sýrie. Turecký vpád na toto území názorně ukázal, jak se na Blízkém východě od září 2015 po ruském zásahu do občanské války radikálně změnila situace v neprospěch Západu. Celé to umocňuje skutečnost, že Ruská federace dosáhla svého cíle – záchranu syrského prezidenta Asada a udržení svých vojenských základen – s vynaložením velmi nízkých materiálních a lidských nákladů. A jaksi mimoděk se stala rozhodující mocností v oblasti mezi Sýrií a Jemenem, která nemá potíže se smiřováním všech tamních znepřátelených států.

Symbolicky to vyvrcholilo tento týden, kdy po šestihodinovém jednání ruského prezidenta Vladimíra Putina s tureckým prezidentem R. Erdoganem v ruské Soči se oba státníci dohodli, že dosavadní příměří se prodlouží o 150 hodin, aby se kurdské milice mohly stáhnout z třicetikilometrového pásma u hranic. Po skončení příměří situaci budou kontrolovat společné rusko-turecké hlídky. Erdogan toto jednání označil za „historickou dohodu“ pokud jde o boj proti terorismu, zachování územní celistvosti a politické jednoty Sýrie, jakož i návratu uprchlíků.