Za mého mládí bývala v novinách či časopisech rubrika, která se jmenovala „Kouzlo nechtěného“. Zaznamenávala absurdní výroky, které neplánovaně posouvaly některá sdělení do jiné roviny. Nejčastěji nechtěně humorné.

Velmi názorně to ilustrovala podprahová i nezastíraná veřejnoprávní propagace demonstrace Milionu chvilek pro demokracii svolané na Letenskou pláň v předvečer výročí. Tato akce asi nejlépe ukazuje posun, ke kterému došlo za posledních třicet let přechodu od totality přes demokracii k liberální demokracii (která není ani jedno z toho, co hlásá). V listopadu a na začátku prosince 1989 základním heslem demonstrací byl požadavek uspořádání svobodných voleb. Od 17. listopadu 2014 se opakovaně protestuje proti volebním výsledkům demokratických voleb.

Začalo to červenými kartami na Albertově a pokračuje to opakovanými chvilkařskými veřejnými akcemi v letošním roce. Inspirace barevnými revolucemi a zejména tou poslední ukrajinskou Šoubyznysovou prezidenta Zelenského je zcela evidentní. Mne osobně silně zneklidňuje otevřený příklon k ideologii fašismu, který naposledy explicitně zazněl na konferenci přenášené Českou televizí v Senátu, právě z úst předsedy spolku Milion chvilek Mikuláše Mináře.