Evidentně povrchní, byť zejména na americké scéně politicky značně vychytralý americký prezident Barack Obama se s ruským diktátorem Vladimírem Putinem téměř bratřil a své i evropské strategické zájmy krok za krokem přepouštěl stále zjevněji antidemokratickému Rusku. Až do té doby, kdy ruský diktátor vojensky okupoval ukrajinský Krym, a tím v demokracii vychovaným lidem nepřehlédnutelně ukázal, že mezinárodní právo pro něj nic neznamená.

Na tomto zásadním kameni úrazu se musela zastavit nejen demokraticky již dost svérázná Obamova Amerika, ale i Německem, tedy nyní kancléřkou Angelou Merkelovou fakticky řízený, značně nedemokratický útvar Evropské unie. Putin překročil Rubikon a kostky druhé studené války jsou nenávratně vrženy, přestože by se s ním jak obamovská Amerika, tak antiamericky orientovaná stará Evropa do tohoto rozhodujícího okamžiku tak rády přátelily a ruku v ruce společně postupovaly.

I pro Českou republiku nastal pro mnohé tak nepříjemný okamžik pravdy a zřetelně ukázal, kdo je kdo. Ukázal v první řadě, že jsme dlouhou komunistickou minulostí a jí dosud zatíženými zahraničními aktivitami stále ještě silně oslabenou demokracií. Nejen notoričtí komunisté, od nichž se nic jiného nedá očekávat a sociálně-demokratičtí polokomunisté, ale i většina dalších, dokonce i liberálně orientovaných a vyhraněných politických stran a předních českých politiků ukázali, že demokratická politická orientace a její kultura statečnosti jsou jim dost cizí. Ano, po pětadvaceti letech svobody, jež následovala po téměř dvaačtyřicetileté komunistické totalitní diktatuře, je toto naše česká realita. Vlastně se není čemu divit.