Tentokrát dominuje ruská aktivita na podporu agresivní politiky ruské diktatury na Ukrajině a dále směrem na Západ. V r. 2007-8 to bylo Německo s Ruskem, kterým se tehdy podařilo účinně vzedmout a manipulovat údajně českou hysterii proti americkému radaru na prý posvátné jak německé, tak ruské zájmové půdě. Ve skutečnosti ale české... Proto je na místě se účinně bránit a tedy i nepřistupovat na demagogickou argumentaci ruské propagandy u nás.

Orientačním kompasem, tedy osvědčenou cestou vyznat se v těchto i dalších, zdánlivě nepřehledných krizích a bouřích naší doby je fenomén svobody. Je dobrovolné rozhodnutí pro diktaturu jak u minulých tak současných diktátorských režimů, tedy vzdání se možnosti být svobodným občanem a stát se nevolníkem, plnohodnotně svobodnou volbou, kterou je třeba, jak vehementně tvrdí někteří zastánci svobody, ctít? Svým způsobem ano, ale je tím posledním svobodným rozhodnutím vůbec. Diktatury se totiž samy od sebe ke svobodě a demokracii zpravidla (jsou i nepatrné čestné výjimky jako Chile) nerozhodují. Nebýt porážky Německa a Japonska Spojenými státy ve druhé světové válce a předchozího spojence nás a Ameriky, tedy Sovětského svazu, ve válce studené, nebyli by ani Němci, ani Japonci, ale určitě ani nyní my svobodnými občany.

Policie, zpravodajské služby a vojenská moc ve jménu svobody nejsou špatná věc. Jak uvnitř státu, tak v přeneseném smyslu ve světovém měřítku. Policie, resp. vojenská síla prosazující diktaturu jak uvnitř, tak navenek, jsou zločinné. O svobodu se musíme starat v první řadě my sami, pokud o ni ale vůbec stojíme. Někdy však bývají její nepřátelé silnější. Proto je štěstí, že dnes nevládnou světem, tedy zatím... Tolik by si to přáli, jak dnes a denně ukazují.
 
Miloslav Bednář,
člen Republikového výboru Svobodných