Babiš kolaborující

Babiš byl mnoholetým agentem Státní bezpečnosti. Jeho svazek byl ale skartován (což mimochodem svědčí o tom, že byl až do poslední chvíle aktivním tajným spolupracovníkem, neboť právě „živé“ svazky se ničily jako první, ostatní už StB uklidit nestihla), proto Andrej Babiš této kapitoly svého života nebojí a se slovenským Ústavem paměti národa se dokonce rozhodl soudit o své dobré jméno. Mohl se očistit ještě před volbami, ale o svém vítězství na poslední chvíli zapochyboval a raději rozdával koblihy v pražském metru, než aby odjel k soudu na Slovensko. Proč asi? Podle všeho dostal signál, že se v ostatních svazcích přece jen něco průkazného našlo.

Po dvaceti letech se možná mnohým jeví směšné zabývat se otázkou, jak se kdo choval za normalizace, zda byl členem Komunistické strany nebo spolupracoval se Státní bezpečností. Ale z druhé strany: co jiného než chování v mezní situaci o nás a našem charakteru svědčí více a lépe? Vlastizrádná kolaborace se zločineckou organizací, plnící vůli okupantů, nepochybně vypovídá o ochotě člověka zaprodat svoji duši ďáblu za materiální výhody, o jeho schopnosti vnitřně si obhájit jakoukoliv levotu, pokud mu přinese osobní výhody. A to pro vrcholného politika, jako představitele mocenské elity, jistě není dobré vysvědčení. Proto jsme již začátkem devadesátých let přijali lustrační zákon.

A Babišova sebereflexe? U bolševiků byl, protože mu to poradila maminka, spolupráci se Státní bezpečností tvrdošíjně popírá.