Kdyby člověk v naší zemi nežil a jen z nějakého hodně vzdáleného místa četl podobné články, musel by dojít k neochvějnému závěru, že Česká Republika je velmi idylickým místem pro život. Všichni se máme báječně,  přání občanů jsou politiky plněna do posledního puntíku, zkrátka takový ráj na zemi. Člověk, který nežije na vzdáleném místě, ale vidí něco docela jiného. Pokud tedy vidět chce. Mnohým nic jiného ani nezbývá, protože jsou to problémy jejich všedních dnů, ale žije mezi námi mnoho lidí „trpící“ absencí svědomí. Právě tito se pak plácají po ramenech jak se jim to před čtvrt stoletím povedlo.

Na úvod chci předeslat, že nejsem stoupencem minulého režimu a v jeho návrat rozhodně nostalgicky nedoufám. Minulý režim měl řadu demokratických deficitů a mě jakožto komunistovi věřícímu v rovnost všech lidí se žádný režim s demokratickým deficitem zamlouvat nemůže ať má nálepku jakou chce. Stejně hloupé jako idealizovat si minulý režim, přehlížet perzekuované, pomíjet politické procesy včetně těch, které skončily na popravišti, je ignorovat oběti režimu stávajícího. Ve skutečně demokratickém státě si přece společnost nemůže nevšímat milionu lidí žijících na hranici chudoby, nemůže opomíjet fakt, že mnoho z nich skončí bez střechy nad hlavou a v zimním období prožívá každodenně strach o život. Tohle jsou oběti kapitalismu a jejich životy nejsou o nic méně cenné než obětí minulého režimu.

Komunistická strana Čech a Moravy vydala v nedávných dnech prohlášení, že 17.listopad 1989 byl promarněnou šancí. S tímto konstatováním, nelze než souhlasit – však jsem před 6ti lety použil ve své úvaze „Kam se poděl Samet?“ termín velmi podobný. KSČM tím také všem komunistobijcům znovu ukázala, že je moderní demokratickou stranou, která nevolá po návratu minulého režimu, ale chtěla by se vrátit k ideálům Sametové revoluce. To, co požadovali lidé cinkající klíči je totiž stále aktuální, stále nenaplněno a pokud není člověk zalepeným antikomunistou najde mnohé tyto ideály právě v programu KSČM. Nevěříte? Tak si ty nejdůležitější zopakujme. Nikdo přece nevolal po kapitalismu, dobové průzkumy veřejného mínění vypovídají, že lidé se dožadovali spíše oprášení myšlenek Pražského jara, tedy socialismu s lidskou tváří. Vzpomínáte třeba na slib, že už nikdy nevstoupíme do žádného vojenského paktu? Nebo ten jednoznačně levicový ideál toho, že bude pro všechny bez rozdílu stejná zdravotní péče? Ten vzal také za své zavedením regulačních  poplatků a změnou úhradové vyhlášky dnes již negarantující bezplatný lék pro každou indikační skupinu. Možná ještě známější je slib Václava Havla, že nebude žádná nezaměstnanost (to jen komunisté s ní budou strašit). Realita je bohužel jiná a má ještě další rovinu. Havlovo tvrzení, že nebude nezaměstnanost totiž nebylo jen pouhou chybou v úsudku. V pořadů České televize věnovanému jednomu z minulých výročí 17. listopadu se Václav Havel sám přiznal, že se bál  říct pravdu s kapitalismem, aby lidé neucukli. Ano, náš „báječný demokratický“ režim je založen na vědomé lži! Můžeme se ještě vůbec divit jak to dopadlo? V čem je lepší režim, který se dostal k moci podvodem všech těch, kteří před 25 lety přišli bojovat za svobodu a demokracii?