Děkuji, vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci. Přeji vám hezký den. Já jsem velmi rád, že jsem si mohl vyslechnout všechny vaše příspěvky a děkuji za ně všem.

Moje stať, kterou jsem si připravil, se jmenuje omluva a poděkování. Před několika dny jsem v soukromé korespondenci poslal několika svým kolegům svůj soukromý názor. Já musím tedy říci, že to, co tady slyším, některé věci, které tady slyším citovat, anebo některé věci, které se dočítám v médiích, jsem nikdy nenapsal. Ale těžko se to dokazuje. Byl to soukromý mail. A je mi jasné, že ten podnět jsem spustil já, ten terč na ty záda jsem si namaloval. Udělal jsem to proto, že mnozí z mých kolegů se mě ptali na můj názor nikoli jako na předsedu volebního výboru, ale jako na člověka, který má nějaké třicetileté zkušenosti z médií, ať už veřejnoprávních nebo soukromých.

V této souvislosti se ale musím omluvit za dvě věci. Za prvé. Omlouvám se za to, že jsem svůj soukromý názor sdělil komukoli dalšímu a slibuji, že udělám všechno proto, aby se to už neopakovalo.