Vládní administrativa v rozvalu, ministři se mění jak figury na orloji, ten předposlední na zdravotnictví ani neví, že by měl platit daně.

Stát žije na dluh a zcela nelogicky snížil daně a zvyšuje částky na volební úplatky tomu zbytku občanů, kterému je jedno Palermo v Brně a obrovský klientelismus na ministerstvech (to je slušný výraz pro uplácení v úřednické mašinérii). Ministr vnitra si hraje na Jamese Bonda. Dámy na financích a sociálních věcech si za chvíli vjedou do vlasů v hádanici o to, komu dají hodně, komu víc a komu málo. To vše ale znamená jen drancování veřejných financí. Ale podívejme se na to racionálně. Vláda neřeší nic kromě svých problémů. Mezitím se nám moderní svět vzdaluje mílovými kroky. Jsme zoufalí v digitalizaci, výstavbě dálnic a modernizaci železnic. Smějeme se Němcům za jejich přístup ke Green Dealu, ale kdybych si měl vsadit, jestli v budoucnu z jejich nových technologií budou profitovat oni nebo Česko se svým konvenčním přístupem à la osmdesátky, běžel bych do banky a všechny své úspory vsadil na západní sousedy.

Stát se nám vymknul z kloubů. Rozhodovací procesy obrátil naruby. Dříve, při jakémkoli zpochybnění evropské komise a jejích orgánů, přišel žadatel o dotaci a mohl se zpětně soudit. Světe div se, dnes je to obráceně. Všechny ministerstva makají na plné obrátky, aby zakryly konflikt zájmů (eufemisticky řečeno) a nestandardní přístupy Andreje Babiše a Miroslava Tomana. Stát brání tyto pretendenty klientelismu, vyplácí jim štědré dotace z našich daní a chce se soudit s Evropskou unií, která samozřejmě logicky brání peníze daňových poplatníků z Německa, Dánska či jiných čistých plátců EU. Protože jejich peníze se ztrácí v kapsách pracháčů, kteří nás zavalují řepkou, rádoby inovativními toustovými chleby nebo povzdechy nad super projektem Čapí hnízdo.