Pouze ideologické barvy se změnily. Černý hákový kříž byl nahrazen rudou hvězdou. „Rudá“ diktatura komunistů nahradila „hnědou“ diktaturu nacistů.

Honesta quaedam  scelera successus facit (Některým zločincům se dostalo cti  za jejich úspěšnost). Takto zní prastarý římský výrok císaře Diokleciána. Jak je patrné, výrok má hodnotu nadčasovosti. Brutální sovětský stalinismus se stal úspěšným a 1945 vystřídal ve východní Evropě poražený německý hitlerismus.

Nám to trvalo v letech 1945 až 1990 celkem 45 roků než jsme se od onoho “osvobození Rudou armádou“ konečně osvobodili. Bilance “osvobození“ je děsivá: Stovky popravených, tisíce vězněných, zruinované národní hodpodářství a definitivní úpadek křesťanské morálky, která byla nahrazena teorií “třídního boje“, tzn. každý proti každému!

Měli jsme však jiné vyhlídky? Jak vlastně k tak monumetálnímu úpadku a době společenského “temna“ došlo?

Ano, toho všeho je vinen president Edvard Beneš (Sidonia Dědinová: „Edvard Beneš - likvidátor) - to je bezesporu , ale tento argument bez hlubší analýzi, by byl příliš povrchní. Dále je nutné prouzkoumat, zdali měl Beneš na vybranou a pakliže ano, tak z čeho bylo, co vybírat?