Typicky křivým charakterem komunisty je zrada. Dokáže zradit všechno: Svoji vlast, své spojence, své vlastní přesvědčení, svojí rodinu a dokonce i sám sebe... Mnoho bývalých rudých kádrů se po listopadu 1989 stalo vášnivými kritiky „totalitního bolševizmu“, tedy režimu, který sami vybudovali a jenž je vynesl na samé výsluní společnosti. Prostě zradili to, co léta pomáhali aktivně vytvářet a co jim v diktatuře zaručovalo úspěch, včetně vysokého životního standartu.
Náhle, z ničeho nic, obratem ruky zradili sami sebe. Navíc rudí a narudlí vlastní jedno velice pochybné nadání: Umí tak geniálně lhát, že to vypadá, jako by mluvili pravdu...
Nejúspěšnějšími představiteli tohoto druhu křivých charakterů v novodobých dějinách jsou bývalý komunista Miloš Zeman a notorický komunistický kandidát Václav Klaus. Několikrát podával přihlášku do KSČ, ale neuspěl přesto, že jeho předkové a příbuzní byli ortodoxními komunisty.
KSČ prý sice nepochybovala o komunistickém přesvědčení Klause, ale vyčítali mu jeho přílišný narcismus, aroganci, samostřednost a jednostranné egoistycké snahy po kariéře - rozuměj: všehoschopen, “chůze přes mrtvoly“.
Jednou větou: Měl tak špatné charakterové vlastnosti, že ho nechtěli příjmout ani do Komunistické strany Československa. Jeho povahové rysy byly dokonce i pro KSČ až příliš moc!

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.