Sotva něco bylo v naších novodobých dějinách tak standardizováno jako vstup spojeneckých armád na území bývalého Protektorátu Böhmen und Mähren a Slovenského státu. Zahnízdilo se jednorozměrné politické heslo „Osvobození Rudou armádou“.

Václav Havel o politickém fenoménu jednorozměrnosti říká: „Standardizovaný život vytváří standardizované občany bez osobité vůle. Plodí zestejněné lidi se zestejněnými příběhy. Je velkovýrobcem banality.“

Onou hlavní banalitou bylo neustálé omílání mystifikace, že “naší vlast osvobodila Rudá armáda“. Zde nešlo o to, kdo které území Protektorátu či Slovenského státu 1945 obsadil. Zde šlo hlavně o to, vytvořit standardizovanou, banální mytologii: Jediný, kdo smí osvobozovat je sovětská Rudá armáda! Ozbrojené síly USA a Velké Británie jsou pouze „imperialisté“, „zrádci dělnické třídy“, „zaprodanci kapitálu“, „zarytí nepřátelé SSSR“ atd. do nekonečna...

Na první pohled by se mohlo zdát, jakoby patřil tento vokabulár do slovní pokladnice bolševické propagandy rudého Kremlu, ale při bližším zkoumání není tomu úplně tak. Podobná stanoviska začal nenápadně formulovat i president Edvard Beneš od prosince roku 1943.

De facto  “osvobození“ se dopouští ten, kdo přináší svobodu. Jinak by výrok neměl vlastní obsah a byl pouze tím, co nazývá Havel “institucionalizovaná lež“. Abych byl konkrétní a uvedl realitu výroku “osvobození“ do praxe, vypadá to následovně: Rudá armáda pouze vytlačila nacistické ozbrojené síly z území Protektorátu a Slovenského státu, ale žádné „osvobození“, tedy svobodu sebou nepřinesla. Naopak hnědá diktatura nacistů, byla nahrazená rudou diktaturou komunistů a to zdaleka nikoli jenom u nás. Skutečnou svobodu mohly sebou přinést pouze armády USA a Spojeného království, i kdyby na našem území obsadily pouze jednu jedinou samotu!