Subjektivně vydává své pracovní vyhazovy za „politické důvody“, ale zdá se, že rozhodujícím faktorem v jeho existenčních nezdarech byl „démon alkohol“. On sám o sobě píše:

„Uvědomuji si, že když mluvím o alkoholismu druhých, musím se vyrovnat s tvrzením některých naších publicistů o alkoholismu vlastním. Konstatuji tedy, že alkohol v jakékoli poživatelné formě mám rád...“ (Miloš Zeman: „Jak jsem se mýlil v politice“, Praha 2005, str. 140).

Není ad hoc pravdou, často citovaný argument, že hlava státu holduje výhradně „becherovce“ nebo „moravské slivovici“. Prezident se sám přiznává: Vyžunknu všechno, co je cítit líhem! Doličná osoba je tím pádem jakýmsi druhem alkoholického nádeníka. V lidově mluvě získal přezdívku „LihOvar“.

.Kdysi jsem napsal o Václavu Klausovi glosu pod názvem „Terra inkognita zvaná Václav Klaus“ (Aktualne.cz, 27.01. 2008). Článek převzala celá řada masmédií a to i zahraničních. Celkový počet čtenářů cca. 100.000. Titul jsem nyní převzal a nahradil jsem ho Milošem Zemanem. Pokusím se komparativně obě osoby srovnávat.
Po vynikajícím filosofovi, presidentu „osvoboditeli“, T.G. Masarykovi, nastoupil politický selhávač a charakterní slaboch Edvard Beneš. Potom následovala plejáda „prezidentských zločinců“, končící Gustavem Husákem.

Václava Havla bych nazval druhým prezidentem „osvoboditelem“ a Klause i Zemana bych zařadil vedle Beneše jako prezidentské „selhávače a charakterové slabochy“. Nyní konkrétně k věci: