Premiér Fiala by mohl být neškodným administrátorem v době politické stability a ekonomické prosperity. Takové štěstí, jako měl třeba premiér Sobotka, mu však není dopřáno. V současné době politických turbulencí a ekonomických dopadů války na Ukrajině je stále zřejmější, že jeho slabost a nejistota v řízení a rozhodování se stává zátěží i pro jeho vlastní stranu. Stručně řečeno, krizové řízení není jeho doménou. 

Fiala má smůlu, že nemá ekonomické myšlení a patrně není schopen předvídat ekonomické důsledky své nečinnosti a z ní hrozící energetické krize pro podniky i občany. Jak se ukazuje, ani jeho tým nemá odvahu přijímat opatření, jimiž by hrozícím důsledkům čelil. Na rozdíl od většiny ostatních členů EU vláda raději nedělá nic, zaštiťuje se frázemi o společném evropském postupu a nechává podniky i občany dále padat do propasti chudoby. Uvědomuje si premiér Fiala zřejmou zákonitost, že pokud budeme muset kupovat nejdražší energie v Evropě, že výrazně klesá konkurenceschopnost našeho průmyslu i ostatních odvětví hospodářství? S dopadem na sociální situaci všech občanů, s dopadem na sociální smír? Dovolím si premiéra Fialu upozornit, že jakmile se inflační spirála vymkne z rukou, a to už se začíná dít, pak je její krocení velmi obtížné a z růstu cen a zvyšování platů se stává perpetuum mobile, jehož zastavení se nemusí obejít bez velkého třesku ve společnosti.