Kandidatura komunisty Vondráčka do čela komise pro dohled nad činností Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) je plivancem do tváře všem občanům, kteří v listopadových dnech roku 1989 plnili náměstí a silou své přítomnosti přispěli k pádu komunistické diktatury.

Až donedávna nebylo až na výjimky o komunistech příliš slyšet. Hráli svou hru nevystrkování růžků a v tichosti budující a zpevňující svou strukturu na všech úrovních státní správy i samosprávy výborně. Jen pár více či méně zastřených vzpomínek na slavnou budovatelskou minulost dávalo na srozuměnou, že Marx. Engels, Lenin nebo Gottwald jsou nadále živými zdroji jejich myšlenkového repertoáru. Proč by také ne, bez nich by přece komunismus nebyl komunismem a při jejich zavrhnutí by jim přece nečinilo takové problémy odstřihnout se od temné a krvavé minulosti změnou svého názvu.

Volební výsledek nyní nahrál do jejich karet. Vítěz voleb není sám schopen vládu sestavit a tradiční strany se z těžce pochopitelných a občanům nesrozumitelných důvodů stáhly do opozice. Přestože komunisté zaznamenali volební porážku, zdá se, že přichází jejich chvíle. Stalinista Grospič v čele mandátového výboru parlamentu, pendrekobijec protikomunistických demonstrantů Vondráček chce nyní do čela GIBS. „Nesouhlasíte? A pročpak? Co vám na našem kandidátovi vadí?“ nestydí se již ptát komunisté. Sebevědomí roste.

Není to tak dávno, co jsem postoj tradičních stran přirovnával k postoji demokratických stran v roce 1948. Tenkrát byla situace přehlednější a Gottwald ji uměl rychle využít. Dnes je situace daleko komplikovanější, ale jediný, kdo z ní těží, jsou komunisté. Své lidi dostávají na významná místa zatím ještě demokratických struktur vládnutí. Příprava na další krok začíná.