Chapadla státu na nás zase chtějí o něco víc přitlačit. Poté, co soukromým zařízením nadirigovala státní moc zákaz kouření v jejich prostorách, aby pro tuto neřest podpořila větší využívání prostoru veřejného a tedy větší požitek nás všech, který s našimi milými kuřáky a kuřačkami tento prostor sdílíme, pohrozila chudákům výletníkům a milovníkům přírody tvrdým pokutováním jejich vstupu do tzv. honiteb.

Možná nás chce státní moc prostřednictvím dalšího omezení našich svobod ušetřit hrůzného pohledu na krvavá jatka, která se v tzv. honitbách plánují a jejichž obětmi se mají stát divoká prasata a jeleni, přesto proti této zvůli, která nemá s ochranou přírody vůbec nic společného, zásadně protestuji.

Mnohokrát jsem byl svědkem tzv. mysliveckého hospodaření, jehož výsledkem jsou postřelené kachny, které se marně snaží vzlétnout z hladiny rybníka, prasata s ustřelenými končetinami, těžce se belhající krajinou, aby nakonec zesláblá a vyhladovělá pošla v křečovitých bolestech někde v křoví. Setkal jsem se srnci s ustřelenou čelistí, kteří museli zakoušet těžko snesitelná muka při čekání na milosrdnou smrt, zatímco myslivec, který je postřelil, nafukoval své zážitky s kamarády v hospodě.

Živočichové s pařáty a drápy představují v mysliveckém pojetí tzv.   škodnou zvěř a jsou stříleni na potkání, včetně vzácných a chráněných druhů jako je třeba orel mořský nebo vydra říční, jen aby myslivci mohli obhájit svoji nezbytnost při tzv. regulaci zvěře. A pak nám vypráví pohádky o tom, že prasata nemají přirozeného nepřítele. Jistěže ne, když se přirozený nepřítel, jako je třeba rys nebo vlk, už dávno stal obětí mysliveckého řádění.

A nejen mysliveckého. Další zlo představuje stále rostoucí automobilový provoz, potřebujeme více a více silnic, abychom nemuseli udělat krok pěšky a i na ta dříve nejodlehlejší místa se dostali pohodlně sedící za volantem. A z druhé strany lesa se ozývá, jak naše populace tloustne a zhoršuje se její zdravotní stav. A řešíme to dalším nesmyslem – nadirigujeme školním bufetům, co mohou a nemohou dětem prodávat na svačinu. Regulaci telekomunikačních služeb neumíme, i když na to  máme nabobtnalý úřad, zato regulace prodeje pamlsků dětem nám jde na výbornou. A je nám jedno, že bufet raději zavře a děti si koupí čokoládu v obchodě před školou. Hlavně, že máme předpis a můžeme dělat na občana bu bu bu.