Stále více se ukazuje, že ústup západního imperialismu lidstvu štěstí nepřinesl. Vystřídal ho imperialismus východní, ať už brutální ruský, nebo ekonomický čínský.  Zatímco však západní a zejména britský imperialismus 19. století vnášel světlo civilizace do nejtemnějších koutů světa, dnešní ruskou imperiální snahu o obnovu Stalinovy sovětské říše lze připodobnit k vpádu barbarů a destrukci všeho, co dobrého se povedlo vybudovat jak v oblasti sociální, tak i v oblasti materiální.

Zůstává smutnou skutečností, že současná imperiální politika Ruska je do určité míry  produktem rezignace na imperiální ambice Západu, jejíž počátek můžeme sledovat s odchodem velikánů západní demokratické politiky, jakými byli Winston Churchill, lord Salisbury, Enoch Powell, Charles de Gaulle nebo Dwight D. Eisenhower.

Evropané příliš brzy po válce usnuli na vavřínech ekonomické prosperity probouzejícího se ráje a nechali se oblouznit rychlým tempem proměn tehdejšího světa. Začaly jim fascinovat snahy křiklavě ozdobených tanečníků zbavit se tzv. imperiálního jha v koloniích zabalené do ideologie tzv. práva národů na sebeurčení, horlivě propagované komunistickým světem a bujícími nezávislými sdruženími. V době tzv. uvolňování světového napět podehla řada západních intelektuálů samotnému idealismu komunistického světa rozdělování každému dle jeho potřeb. Za mlhou propagandy o lepších zítřcích přehlédli rostoucí zvůli nových vládnoucích garnitur a omezování práv a svobod podrobených občanů.

Varování posledních světlonošů západní civilizace Roye Welenského – 2. listopadu si připomínáme 66 let od jeho nástupu do funkce ministerského předsedy Federace Severní a Jižní Rhodesie a Ňaska  -  a Iana Douglase Smitha, premiéra pozdější Jižní Rhodesie, před zvůlí černého nacionalismu a šířícího se pachu krve v zemích tzv. osvobozených národů z koloniálního jha nebraly západní demokracie vážně. Stejně jako je v 19. století očarovala exotická zvířata dovážená do jejich zvěřinců a  zoologických zahrad, tak se následující generace nechaly očarovat slogany o boji porobených národů za nezávislost a uvěřily vlastní vině na jejich porobení svými otci a dědy. A vina se musela odčinit padni komu padni.

Dokud byla politika Západu silná a řídila se do kamene tesanou pravdou imperiálního pragmatika Cecila Rhodese „Stejná práva všem civilizovaným lidem“, byla rajskou zahradou Josepha Borella nejen západní část Evropy, ale i velká část jejího koloniálního panství. Jakmile se Evropané Rhodesově pravdě zpronevěřili a dali přednost pseudodemokratickému  pokrytectví v podobě „hlasovacího práva všem“, začala zahrada rychle se rozpadajícího koloniálního světa zarůstat buření a místo čirých, jiskřivě bublajících  potůčků jí začala protékat voda zbarvená krví tisíců a miliónů nevinných obětí kosených zrůdnými diktaturami v krvavých občanských válkách a kmenových nepokojích. Úrodná pole a pasoucí se stáda dobytka nahradila suchem se drolící hrouda svlažovaná krví rolníků, pach hnijících mrtvol a hostiny supů a hyen, smrtelné nemoci a všudypřítomný hladomor, nutící nebožáky hledat útočiště v zahradách bývalých koloniálních „pánů“. Administrativa koloniální zahrady byla nahrazena korupcí, bezprávím a terorem džungle.