Zločinný monstrproces s doktorkou Horákovou a dalšími dvanácti obžalovanými odstartoval řadu dalších menších i větších procesů, při nichž bylo nespravedlivě odsouzeno přes dvě stě tisíc lidí, kteří celkově odseděli v komunistických žalářích a koncentrácích přes milion let… Nebyli ovšem první. Již o rok dříve, 21. června 1949, byl na plzeňských Borech popraven legionářský hrdina generál Heliodor Píka, který se – mimo jiné – v roce 1945 odvážil protestovat proti záboru Podkarpatské Rusi Sovětským svazem.

Milada Horáková patřila k těm, které komunisté nezlomili ani za pomoci sovětských poradců užívajících nejrůznější zrůdné praktiky. Je obdivuhodné, že Milada Horáková tomuto tlaku odolala a zachovala si lidskou důstojnost až do samotného konce. Na nikoho z těch, kdo teror nevydržel nelze po takovém nelidském zacházení hledět jako na člověka, který selhal. Zázrakem spíše je, že se našlo mnoho takových, kteří týrání vydrželi.

Zrůdnost komunistického režimu nebyla pouze v justičních vraždách a zinscenovaných procesech. Jeho propagandistická a mocenská mašinerie obyvatelstvo přinutila aby tyto zločinné akty schvalovalo. Ti, kdo dobrovolně a rádi podepisovali petice, dožadující se trestu smrti pro „zrádce“, si zaslouží odsudek a pohrdání. Nepochopitelné a morálně odsouzeníhodné je i to, že se stále najdou lidé, kterým nevadí být členy strany, nesoucí ve svém názvu „komunistická“. Je to jeden z důsledků toho, že zločiny komunismu zůstaly dosud nepotrestány.