Dobrý den, vážení kolegové, dobrý den, pane předsedo. Já celou dobu nechci reagovat, ale už jsem to nevydržel po tom, co tady teď zaznělo. Protože já tu milionářskou daň, které říkám milionářská, platím celou dobu, co jste ji zavedli. Celou dobu poukazuji na to, že ze všech investic, které já jako podnikatel udělám, jako živnostník, tak zaplatím tu milionářskou daň.

Ale já jsem jenom chtěl říct to důležité. Vy jste zapomněli tady podotknout, že vy jste ji sice zavedli, všechny ostatní vlády ji mohly zrušit, určitě, ale vy jste všichni na ni nastavili výdaje, a hlavně ty mandatorní, neboli stálé výdaje. Takže ono neustále přibývá toho, co chcete propít, projíst, co chcete stále někomu dát, ono to přibývá od každé vlády, já to sleduju ty roky, co podnikám, jak to všichni hrnete před sebou. A mě nebaví, že už si tady hrajeme čtyři měsíce na - co bylo před 70 lety. Dneska to byl vrchol. Už mě to přestalo bavit, že tady sedíme a mluvíme o tom, co bylo, místo toho, abychom řešili to, co nás nejvíc trápí - zdravotnictví, silnice, podnikatele, rodinné firmy, zaměstnance. V celé České republice nejsou zaměstnanci na práci. Nikdo už nechce pracovat. Pánové, uvědomte si, že už jsme se dostali zpátky do komunistické doby, kdy já jsem byl mladý a dostal jsem byt jenom proto, že jsem byl ochoten pracovat do sedmi hodin do večera. Dneska už to zase nikdo není ochoten. Lidi nechtějí ráno vstávat do práce. A pokud nebudeme řešit jejich problémy (předsedající upozorňuje na čas), tak vlastně jsme tady zbyteční. Všichni nás zvolili proto, abychom ty jejich problémy řešili.