V potravinách podnikám už 27 let. Vím o nich asi všechno. A taky vím, kdo nejvíc ovlivňuje jejich cenu a kvalitu: jsou to obchodní řetězce. Představte si, co mému kolegovi řekl zástupce jistého obchoďáku: “Milý pane, nám vůbec nezáleží z čeho ten chléb vyrobíte, pro nás je nejdůležitější cena a to, aby se zákazník případně pozvracel až mimo naše obchody.” Protože právě ta cena a kvalita nás všechny nejvíc štvou, nechte mě prosím vysvětlit, jak to celé funguje a taky, jak to chci zlepšit, když se dostanu do sněmovny.

TAK ZAPRVÉ: Česká republika není už několik let soběstačná v produkci potravin a to je ohromné bezpečnostní riziko. Přitom ještě po Sametové revoluci jsme byli docela soběstační v základních potravinách a naši zemědělci mohli konkurovat těm zahraničním. Bohužel jsme měli BRUTÁLNĚ neschopné politiky. Ti dopustili, aby si ostatní země vylobovaly v Evropské unii větší dotace pro svoje zemědělce, výrobce i distributory.

No a byli jsme jasní! Nadnárodní obchoďáky, které tady u nás působí nejenže odvádí většinu svého zisku mimo náš stát, ony ještě díky těm dotacím můžou u nás prodávat zahraniční výrobky levněji než ty od našich zemědělců. Dokonce tady u nás třeba kupují suroviny za hubičku, v zahraničí je zpracují a vrací je zpátky k nám na pulty - samozřejmě, že naše firmy nemají z tohoto kšeftu vůbec nic.

A ZADRUHÉ: V zahraničí zjistili, že nám Čechům jde nejvíc cenu a tak začali pomalu, ale jstě měnit složení… Můžou si mnout ruce, zisk jim přichází dvojnásobně – jednou jako dotace EU a podruhé šetřením na kvalitě. To, že takové jídlo by na západ od nás nikdo nejedl, přeřvou marketingem, kterým umí pobláznit masy: rohlík za korunu, cukr za 13… Výsledek není, že by Češi jedli špatně, ale levně. Je to ještě horší: jíme špatně a - na to, co opravdu kupujeme - draze. Rozhodně dráž než za hranicemi.