Naše společnost je poslední dobou zvláštně rozpolcená, proti premiérovi, který se těší ohromné popularitě, protestují statisíce lidí po celé ČR, prezidenta lidé buď oddaně následují nebo zavrhují. Začínám mít pocit, že každé nové téma, které se objeví v rámci veřejné diskuze, je jako sekyra, která přetne národ vejpůl. Aby toho nebylo málo, tak do politických debat a hádek přibylo i životní prostředí. Na jedné straně operují zatvrzelí klimatičtí popírači reprezentovaní oběma Klausy (planeta je modrá nikoliv zelená, všechno je v pořádku, hlavně ať ekonomika roste) na druhé straně se vlajkonošem boje za ochranu životního prostředí stala Greta Thunberg, jejíž následovníci naopak predikují totální katastrofu, až se někdy zdá, že je všechno marno a ztraceno a definitivní destrukce světa nastane příští týden.

Být voličem a akcentovat toto téma je oříškem. Kam se zařadit? Nezáviděníhodná situace, neboť oba tábory jsou o své pravdě natolik přesvědčeni, že pokud nesouhlasíte třeba jen z části s jakýmkoliv tvrzením jednoho z nich, stáváte se okamžitě v jejich očích následovníkem toho druhého extrémního proudu. Zkuste před prvními nebo druhými mluvit o zlaté střední cestě, neuspějete.

Osobně problém vidím v tom, že se takto komplikovaného tématu chopili neodborníci, jako už mnohokrát před tím. Pro politiky je snadné využít hysterie jedné či druhé strany a vybojovat si na takovém základě pár procent k dobru. Nešťastné je na tom však nezvratnost a dalekosáhlost rozhodnutí učiněných v této oblasti.